Siemowit, Duke of the Polans

Siemowit w Wikipedii po Polsku

Siemowit on Wikipedia in English

Siemowit (also Ziemowit) was, according to the chronicles of Gallus Anonymus, the son of Piast the Wheelwright and Rzepicha. He was considered one of the four legendary Piast princes, but is now considered as a ruler who existed as an historical person.[1] He became the duke of the Polans in the 9th century after his father, son of Chościsko, refused to take the place of legendary Duke Popiel. Siemowit was elected as new duke by the wiec. According to a popular legend, Popiel was then eaten by mice in his tower on the Gopło lake. [2] The only mention of Siemowit, along with his son Lestko and grandson Siemomysł, comes in the mediæval chronicle of Gallus Anonymus. [3]

References

  1. ^ K. Jasiński, Rodowód pierwszych Piastów, p. 47.

  2. ^ (English) Jan Bondeson. Two-Headed Boy, and Other Medical Marvels. Cornell University Press. pp. 91–92. ISBN 978-0-8014-8958-7. http://books.google.com/books?vid=ISBN080148958X&id=qHQNw69S-9cC&pg.... 

  3. ^ (English) (Latin) Gallus Anonymus; Knoll, Schoer, Bisson, Schaen. The Chronicles and Deeds of the Dukes Or Princes of the Poles. Central European University Press. pp. 17–22. ISBN 978-963-9241-40-4. http://books.google.com/books?ie=UTF-8&visbn=9639241407&id=Xr0nW9Ch.... 

861-892 talet

Siemowit w Wikipedii po Polsku

Siemowit on Wikipedia in English

Siemowit (also Ziemowit) was, according to the chronicles of Gallus Anonymus, the son of Piast the Wheelwright and Rzepicha. He was considered one of the four legendary Piast princes, but is now considered as a ruler who existed as an historical person.[1] He became the duke of the Polans in the 9th century after his father, son of Chościsko, refused to take the place of legendary Duke Popiel. Siemowit was elected as new duke by the wiec. According to a popular legend, Popiel was then eaten by mice in his tower on the Gopło lake. [2] The only mention of Siemowit, along with his son Lestko and grandson Siemomysł, comes in the mediæval chronicle of Gallus Anonymus. [3]

References

  1. ^ K. Jasiński, Rodowód pierwszych Piastów, p. 47.

  2. ^ (English) Jan Bondeson. Two-Headed Boy, and Other Medical Marvels. Cornell University Press. pp. 91–92. ISBN 978-0-8014-8958-7. http://books.google.com/books?vid=ISBN080148958X&id=qHQNw69S-9cC&pg.... 

  3. ^ (English) (Latin) Gallus Anonymus; Knoll, Schoer, Bisson, Schaen. The Chronicles and Deeds of the Dukes Or Princes of the Poles. Central European University Press. pp. 17–22. ISBN 978-963-9241-40-4. http://books.google.com/books?ie=UTF-8&visbn=9639241407&id=Xr0nW9Ch.... 

861-892 talet

https://books.googleusercontent.com/books/content?req=AKW5QadI2b4cF...

Děje polské za prvnich knižat dějepisně osvědčených .

Asi v polovici 9ho stol . , s vyhynutim rodu Popelova
a dosednutim na panovnickou stolici Piastovice Semovita, po
číná na obloze historie polské jasnější světlo se šířiti. V do
tčené době veliké v rozlehlém světě slovanském střídaly se
události. Slované severovýchodní, vystaveni jsouce náběhům
Uralcův i Normanův a domácimi různicemi seslabeni , uvolili
se ku přijeti jednovlády z rukou bojovných knižat varjažských.
Na západě vzrostla říše moravského Svatopluka v podivu hod
nou velikost a silu, spojivši, bohužel jen na krátký čas, četné
větve slovanské pod jedno žezlo . I v menších krajinách slo
vanských, v Srbsku, v Chorvatech , v Čechách atd ., znamenité se
dály proměny : jednovláda a křesťanství všudy téměř jedno
stejně se zmáhaly . Proudu tomuto nemohli na dlouho odolati
Polané , Mazované , Kujavané, Kašubi, Pomořané, Slezané,
Krakované a jiné větve velikého národu Lechův. Nenit sice
nepodobno , že větve tyto buďto všecky, buď aspoň větší jich
částka, i dříve již v jeden politický celek spojeny byly :
však spojení toto, vynuceno byvši buďto okamžitým nebezpečim
cizího vpádu a nátisku, buďto pominutelnou přemoci té neb
oné větve, toho neb onoho knížete, nemělo až potud stálosti.
Každá větev měla svá zvláštní knížata, své zvláštní řízení
zemské. U Krakovanův bylo hlavní město Krakov , kdež ně
kdy bytovali panovníci Lechův podtatranských, Horalův a
snad i Chorvatův. U Polanův č. Polákův byla přední města
Poznań, Hnězdno, Krušvice, v kterýchž panovali Leškové i
Popelové, o nichž pověsti nic pevného nepřinášeji. Za ostat
niho Popela, pána mrzkého a nenáviděného, byl vůdcem Se
movit syn36) rolnika Piasta . Tento Semovit v domácim zbou
ření a povstalých z toho rozmiškách opanoval trůn Popelův,
a tím způsobem zůstav králem polským [1. 860] , počal hra
nice malého království svého rozšiřovati, uváděje okolni lidi
i krajiny ve své poddanství. Umřel l . 891. 37) Které vlastně
země vládě své podrobil, nesnadno jest určiti : obyčejná do
mněnka jest, že to byly Velkopolska, Mazovy a Slezsko. 36)
Lešek, syn a nástupce Semovitův, panoval až do l . 921.
Dle Galla statečnosti a válečnými činy otci se vyrovnal; po
zdějši připisovali mu vojny s Pomořany a Kašuby, a rozší
ření hranic Polsky. 39) O Semimyslovi 40 ), jenž 1. 962 v po
dešlém stáří 41) umřel, a ženě jeho Gorce nic paměti hodné
ho , mimo povšechnou chválu jeho ctností , se nepřipomíná. 42 )
Pozdější přičítali mu rozprostranění panství a náchylnost ku

předtím s Velkopolskou byla spojena 43) , anebo vlastnimi
spravována knižaty , později nicméně pod vládu mohutného
Svatopluka na Moravě se dostala [870 -- 894) . Že po ne
šťastném rozdrobení Moravy mezi Němci , Uhry a Čechy, Po
låkům částka toho království se dostala ( po 907] , svědek
jest Cosmas . 44) Poněvadž pak Čechové s krajinou k hrani
cům jejich příležici spolu Těšinsko a Opavsko sobě zosobili ,
nemohl podíl Polákův žádný jiný býti, nežli Krakovsko, kte
réž potom , vyjmouc krátké opanováni od Čechův [mezi lety
967—999] , pořád př Velkopolště zůstalo . Rovně nejisto jest ,
kterého času Lechové ponejprv vládu svou na Rusiny v Ha
liči vznesli, odkudž je ruský Vladimir 1. 981 vypudil, odjav
jim Přemysl, Červen a jiné hrady (srov. § . 28. č . 4. ) . Meči
slav čili Meško ( nar . 931 , umř. 992 ], pro své vojny s Němci,
Lutici a Čechy , tolikéž pro přijetí viry křesťanské, známěj
ším nad předchůdce své okolnim národům a tim i historii
se sta 45) Obrácení jeho připisuje se přičinlivosti manželky
jeho, české kněžny Dobravy ( l . 965 ) , jakž hned šířeji vy
ložíme. Oblažitel Polsky, vytržením ji z modloslužebenství
a spojené s ním temnoty ducha, sám v jednání svém s cizo
zemci vrtkavého, tytýž velmi odporného zakušoval štěsti . Od
času Karla Vel. nepřestávali císařové němečtí vždy nové a větší
uvalovati pohromy na západní Slovanstvo, osobujice sobě
v jalové pýše své právo a vrchní panství nade všemi národy
zemskými. Gero, východni markrabě cis . Otty I. , zlopověstný
Slovanobijce, opanovav Lužici za Labem , zavadivo Mečislava
a svítěziv nad ním, donutil jej I. 963 ku placeni dani od
krajiny na západu řeky Varty ležíci , k níž sobě Němci právo
osobili , a tudy k uznání vrchnosti cisaře německého ohledem

této krajiny (nikoli celé Polsky) .46) Nástupce jeho, markrabě
Udo , obořiv se, nevědomo z jakých přičin, na Polany, byl
od Čedobora ( Cideborus u Dithmara ,) bratra Mečislavova ,
u mista Cidini (dle Lelewela Steinau na Odře, níž Vratislavě,
dle jiných Zehden v Marcích na Muglici, ještě dle jiných
Citen v Marcich na jezeře Soldinu ) na hlavu poražen l . 972.
Další výhody knížete Mečislava zastavila převaha císařského
důstojenstvi. Na sněmě Kvedlinburském [973] , na němž Meči
slav, jakožto kníže říše německé a pán krajiny mezi Odrou
i Vartou, sám osobně přítomen byl, nastoupilo porovnání mezi
oběma stranama.47) Téměř téhož času, t . mezi 967 — 973
utratil Mečislav Malopolsku čili krajinu na horní Visle okolo
Krakova až k Tatrám , kterouž Boleslav II . k Čechům při.
vtělil.48) Tím však ztráty jeho ještě nebyly dokončeny.
Mohutný Vladimir Veliký, vyblásiv léta 981 vojnu Lechům ,
odňal jim města Přemysl, Červen a j . , kteráž i za Nesto
rova času v ruských rukou se nalezala.49) V jiné straně

prodlužovaly se nepodařilé války Polákův s Němci.
Po smrti cis . Otty I. (973] téhož roku vpletl se Meško v roz
mišky německé , nadržuje " odbojnému knížeti bavorskému
Henrikovi proti Ottě II. , anobrž i po smrti tohoto císaře po
druhé Henrika se ujimal, když tento, z vězení utek , korunu
si osobil ( 984 ). Neméně též, když již Otto III. svítězil a Me
čislav na jeho stranu přistal, nepřestala krev polská cediti se
na západě, jednak na vojně s Čechy a Lutici [990 ], jednak
při obležení města lutického Braniboru ku pomoci cís . Otty
III. [ 991 ].50) Ačkoli pak Mečislav , zůstav křesťanství a zá
vazkům svým k císaři věren, Němcům všelijak , až i na voj
nách proti jednokmencům svým , propůjčovati se snažil , však
nicméně špatné za to od nich došel odplaty . Ucházeje se
nadarmo o korunu z rukou papežových, byl od Němcův , co
pohraničný, císaři daní i vojenskou službou povinný hrabě
všelijak znevažován a utiskován.51) Zplodil on z první man
želky Dobravy ( umř. 976] syny dva, nástupce vlády Boleslava
Vel. a Vladiboje, z druhé pak, Ody, dcery markraběte Mišeň
ského Fridricha, syny tři, Meška, Svatopluka a Boleslava , 52 )
jenž ve Vlašich pod jménem Lamberta mnichem se stal . Za
třidcetiletého panování jeho Polska , od předchůdcův jeho
značně rozšířená a upevněná, odevšad byla sevřena, ponižena
křesťanství. Měl syny Mečislava, Čedobora a dceru Adelaidu,
zasnoubenou Geyzovi , knížeti uherskému . Za panování těch
to teď dotčených tří knížat jádrem vlády polské byla Velko
polska ; kam náležela Malopolska, rovněž od Lechův obydle
ná, s jistotou říci nelze . Mám však za to, že třebas snad

předtím s Velkopolskou byla spojena 43) , anebo vlastnimi
spravována knižaty , později nicméně pod vládu mohutného
Svatopluka na Moravě se dostala [870 -- 894) . Že po ne
šťastném rozdrobení Moravy mezi Němci , Uhry a Čechy, Po
låkům částka toho království se dostala ( po 907] , svědek
jest Cosmas . 44) Poněvadž pak Čechové s krajinou k hrani
cům jejich příležici spolu Těšinsko a Opavsko sobě zosobili ,
nemohl podíl Polákův žádný jiný býti, nežli Krakovsko, kte
réž potom , vyjmouc krátké opanováni od Čechův [mezi lety
967—999] , pořád př Velkopolště zůstalo . Rovně nejisto jest ,
kterého času Lechové ponejprv vládu svou na Rusiny v Ha
liči vznesli, odkudž je ruský Vladimir 1. 981 vypudil, odjav
jim Přemysl, Červen a jiné hrady (srov. § . 28. č . 4. ) . Meči
slav čili Meško ( nar . 931 , umř. 992 ], pro své vojny s Němci,
Lutici a Čechy , tolikéž pro přijetí viry křesťanské, známěj
ším nad předchůdce své okolnim národům a tim i historii
se sta 45) Obrácení jeho připisuje se přičinlivosti manželky
jeho, české kněžny Dobravy ( l . 965 ) , jakž hned šířeji vy
ložíme. Oblažitel Polsky, vytržením ji z modloslužebenství
a spojené s ním temnoty ducha, sám v jednání svém s cizo
zemci vrtkavého, tytýž velmi odporného zakušoval štěsti . Od
času Karla Vel. nepřestávali císařové němečtí vždy nové a větší
uvalovati pohromy na západní Slovanstvo, osobujice sobě
v jalové pýše své právo a vrchní panství nade všemi národy
zemskými. Gero, východni markrabě cis . Otty I. , zlopověstný
Slovanobijce, opanovav Lužici za Labem , zavadivo Mečislava
a svítěziv nad ním, donutil jej I. 963 ku placeni dani od
krajiny na západu řeky Varty ležíci , k níž sobě Němci právo
osobili , a tudy k uznání vrchnosti cisaře německého ohledem

této krajiny (nikoli celé Polsky) .46) Nástupce jeho, markrabě
Udo , obořiv se, nevědomo z jakých přičin, na Polany, byl
od Čedobora ( Cideborus u Dithmara ,) bratra Mečislavova ,
u mista Cidini (dle Lelewela Steinau na Odře, níž Vratislavě,
dle jiných Zehden v Marcích na Muglici, ještě dle jiných
Citen v Marcich na jezeře Soldinu ) na hlavu poražen l . 972.
Další výhody knížete Mečislava zastavila převaha císařského
důstojenstvi. Na sněmě Kvedlinburském [973] , na němž Meči
slav, jakožto kníže říše německé a pán krajiny mezi Odrou
i Vartou, sám osobně přítomen byl, nastoupilo porovnání mezi
oběma stranama.47) Téměř téhož času, t . mezi 967 — 973
utratil Mečislav Malopolsku čili krajinu na horní Visle okolo
Krakova až k Tatrám , kterouž Boleslav II . k Čechům při.
vtělil.48) Tím však ztráty jeho ještě nebyly dokončeny.
Mohutný Vladimir Veliký, vyblásiv léta 981 vojnu Lechům ,
odňal jim města Přemysl, Červen a j . , kteráž i za Nesto
rova času v ruských rukou se nalezala.49) V jiné straně

prodlužovaly se nepodařilé války Polákův s Němci.
Po smrti cis . Otty I. (973] téhož roku vpletl se Meško v roz
mišky německé , nadržuje " odbojnému knížeti bavorskému
Henrikovi proti Ottě II. , anobrž i po smrti tohoto císaře po
druhé Henrika se ujimal, když tento, z vězení utek , korunu
si osobil ( 984 ). Neméně též, když již Otto III. svítězil a Me
čislav na jeho stranu přistal, nepřestala krev polská cediti se
na západě, jednak na vojně s Čechy a Lutici [990 ], jednak
při obležení města lutického Braniboru ku pomoci cís . Otty
III. [ 991 ].50) Ačkoli pak Mečislav , zůstav křesťanství a zá
vazkům svým k císaři věren, Němcům všelijak , až i na voj
nách proti jednokmencům svým , propůjčovati se snažil , však
nicméně špatné za to od nich došel odplaty . Ucházeje se
nadarmo o korunu z rukou papežových, byl od Němcův , co
pohraničný, císaři daní i vojenskou službou povinný hrabě
všelijak znevažován a utiskován.51) Zplodil on z první man
želky Dobravy ( umř. 976] syny dva, nástupce vlády Boleslava
Vel. a Vladiboje, z druhé pak, Ody, dcery markraběte Mišeň
ského Fridricha, syny tři, Meška, Svatopluka a Boleslava , 52 )
jenž ve Vlašich pod jménem Lamberta mnichem se stal . Za
třidcetiletého panování jeho Polska , od předchůdcův jeho
značně rozšířená a upevněná, odevšad byla sevřena, ponižena
a umalena.53) Teprvé syn jeho Boleslav příjmím Chrabrý

ili Veliký ( 992—1025] pozdvihnul ji z toho úpadu a pový
šil moc i slávu její na stupeň až potud nedosažený. Poně
vadž děje krále tohoto do oboru našeho díla vlastně nenále
-žeji, dosti budiž , podotknouti jich zde co nejkratčeji. Rus',
pod dějným svým vládcem Vladimirem Vel. náramně se zmá
hající, přemohl a zasnaubením své dcery Svatoplukovi, synovi
Vladimirovu, pokoj s ní upevnil . Pomoří až po Odru opano
val; od Čechův pak Slezko i krajinu podtatranskou s Krakovem
vydobyl , Uhry v boji pokořil a krajinu slovenskou i ruskou
až po Dunaj u Ostřehomu , město Jager, řeku Tisu a město
Halič na krátký čas s Polskou sloučil. Smrti sv. Vojtěcha ,
biskupa Pražského, svého miláčka, na Prusich pomstil a tělo
jeho vykoupiv, do Hnězdna je sprovodil , kteréhož když cís.
Otto II, navštívit přišel, jat jsa spanilosti, slávou a vlidnosti
Boleslavovou, titul krále mu přiznal, a na znamení přátelství
sňatou s hlavy své korunu na hlavu jeho postavil 1. 1000 .
Po smrti téhož Otty velikou s Jindřichem II. provodil válku
ve kteréž vítěznou svou zbraní až k řece Labi a Sale pro
niknuv, Lužici , Míšeň, Čechy i Moravu opanoval, a v Praze
druhou stolici svého panství zarazil. Těchto však krajin
v moci své konečně udržeti nemoha , smluvou v Budišině
zavřenou zemi Lubuskou , částku Čech a Moravy, Slezko a
Lužici až po řeku černou Elsteru ku Polsku připojil 1. 1018.
Po smrti Vladimira Vel. knížete ruského nesvorné syny jeho
několikráte pokořil, a dobyv Kyjeva, uvedl sobě Rusy v po
vinovactví, na zpátečném pak svém tažení hrady Červenské

čili potomní červenou Rus opanoval a na čas s Polskou spojil
[ 1020 ]. Tak porozšířiv hranice mocnářství svého ode Dněpru
do Labe a od baltického moře až do Dunaje i Tisy, sám o
své vůli a moci, málem před svou smrtí, na královstvi poma
zati a korunovati se dal [ 1025 ]. Cirkev křesťanská, od otce
jeho v Polanech založená , nalezla v něm mocného obrance
a horlivého opatrovníka : za jeho panování již dávno vikla
jící se pohanství dokonce bylo vyvráceno a vyhlazeno.

Siemowit w Wikipedii po Polsku

Siemowit on Wikipedia in English

Siemowit (also Ziemowit) was, according to the chronicles of Gallus Anonymus, the son of Piast the Wheelwright and Rzepicha. He was considered one of the four legendary Piast princes, but is now considered as a ruler who existed as an historical person.[1] He became the duke of the Polans in the 9th century after his father, son of Chościsko, refused to take the place of legendary Duke Popiel. Siemowit was elected as new duke by the wiec. According to a popular legend, Popiel was then eaten by mice in his tower on the Gopło lake. [2] The only mention of Siemowit, along with his son Lestko and grandson Siemomysł, comes in the mediæval chronicle of Gallus Anonymus. [3]

References

  1. ^ K. Jasiński, Rodowód pierwszych Piastów, p. 47.

  2. ^ (English) Jan Bondeson. Two-Headed Boy, and Other Medical Marvels. Cornell University Press. pp. 91–92. ISBN 978-0-8014-8958-7. http://books.google.com/books?vid=ISBN080148958X&id=qHQNw69S-9cC&pg.... 

  3. ^ (English) (Latin) Gallus Anonymus; Knoll, Schoer, Bisson, Schaen. The Chronicles and Deeds of the Dukes Or Princes of the Poles. Central European University Press. pp. 17–22. ISBN 978-963-9241-40-4. http://books.google.com/books?ie=UTF-8&visbn=9639241407&id=Xr0nW9Ch.... 

861-892 talet

----------------------------

http://pl.megakampania.wikia.com/wiki/Piast

Piast (ur. 835, zm. 871) - legendarny wódz Polan w latach 867 - 871, założyciel dynastii Piastów.

Spis treści[poka%C5%BC]

Życie przed objęciem władzy

O życiu Piasta przed wstąpieniem na tron praktycznie nic nie wiadomo. Urodził się najprawdopodobniej około roku 835, a jego ojcem był Chościsko. Prawdopodobnie odebrał wykształcenie kapłańskie. Nie wiemy również kiedy Piast poślubił Rzepichę, ale na pewno stało to się przed przejęciem przez niego tronu, ponieważ wtedy Siemowit miał już kilka lat. Prawdopodobnie ślub Piasta i Rzepichy, po uwzględnieniu wieku ich syna, można datować na około 862 rok (lub wcześniej).

Panowanie

Początek rządów

Około 867 roku Piast przejmuje władzę po swoim ojcu, gdy plemię Polan było w okresie pokoju i dobrobytu. Ten stan rzeczy przerwało wypowiedzenie wojny o Lubusz, który prawnie należał do piastowskich Polan. Ziemiami spornymi władali Serbołużyczanie, pod przywództwem Wielkiego Wodza Zistibora. Po zebraniu swych wojów pod Poznaniem Piast ruszył na wroga, którego siły przebywały na ziemi lubuskiej. Bitwę dzięki swej wielkiej odwadze oraz sile wygrywają Polanie, którzy ostatecznie rozbijają przeciwnika na terenie Łużyc. Mimo, że każdy z wojów Piasta był wielkim, silnym i odważnym wojownikiem nie udaje się przez zbyt małą ich liczebność skutecznie oblegać Lubusza. Widząc ten stan rzeczy, Piast mimo skromności jego skarbu, postanawia nająć bandę głodnych złota włóczęgów z różnych krajów, których dziś byśmy nazwali najemnikami. Najemnicy ci po przybyciu pod Lubusz, natychmiast przystąpili do szturmu. Po długiej i krwawej walce mieszkańcy grodu musieli ukorzyć się przed Piastem. Po szturmie Piast odesłał najemnych wojów do ich krajów, a sam razem ze swoimi siłami zdobył Kostrzyń. Widzący pewną swą przegraną wódz Serbołużyczan postanawia oddać Lubusz Piastom. Piast w przypływie hojności pozwolił lokalnym elitom, w tym wodzowi Lubuszan Bohdanowi dalej władać Lubuszem, z tą różnicą, że będą od teraz poddanymi Polan.

Lata pokoju 

Jedną z tajemniczych przygód Piasta była księga wręczona mu do rąk przez jakiegoś zakapturzonego człowieka, jednak po kilku tygodniach studiowania jej, uznał to za stek bzdur. Mimo to wódz zapałał uwielbieniem do ksiąg. Piast dodatkowo wykorzystywał ten czas na naukę i trening swego syna i następcy Siemowita.

Wyprawa na Kujawian 

W 871 Piast wypowiedział I Wojnę Zjednoczeniową, której głównym celem był podbój Kujaw. Wodzem Kujawian był w tamtym czasie Sobiesław Kujawski. Wojna została wygrana przez Polan, ale Piast samemu nie dożył do zakończenia wojny, bo zmarł w trakcie jej trwania z powodu niepełnosprawności Piasta po pewnej bitwie z Kujawianami wojnę zakończyła jego żona Rzepicha jako regentka jego małoletniego syna Siemowita, który po Piaście został księciem Polan.

Rodzina

Miał tylko jedną żonę - Rzepichę, z którą miał troje potomstwa: ◾Siemowita I Okrutnego (ur. 863, zm. 908) - władcę Polan, a następnie całej Polski. ◾Wojsławę (ur. 868, zm. 894) - żonę wodza Wołogoszczy Jaromara. ◾Wszemiłę (ur. 869, zm. 892) - żonę wodza ziemi sieradzko-łęczyckiej Boguchwała Sieradzkiego.

Próba oceny rządów 

Niemożliwa jest dokładna ocena rządów legendarnego wodza Polan - Piasta. Jest to wynikiem zbyt krótkich jego rządów. Nadużyciem byłoby mówienie, że za jego panowania rozpoczął się proces scalania się ziem przyszłej Polski, a to przez to, iż nie wiemy jakimi motywacjami kierował się Piast w czasie swoich podbojów. Piast na pewno dołożył swoją małą cegiełkę do Zjednoczenia plemion polskich, lecz za głównych autorów owego zjednoczenia uważać się powinno regentkę Rzepichę oraz Siemowita I Okrutnego.

Śmierć

Piast zmarł w roku 871 w wieku ok. 36, z powodu zadanych mu ran w pewnej bitwie z Kujawianami, zostawiając trójkę niepełnoletnich dzieci i żonę.