Cideborus Piast

http://genealogy.euweb.cz/piast/piast1.html

Some sources question whether Czcibor was an actual person, although others credit him with being the commander of the army of his brother Mieszko I and with destroying an invading Saxon army.

Clan Ostoja claims descent from Czcibor.

http://genealogy.euweb.cz/piast/piast1.html

Some sources question whether Czcibor was an actual person, although others credit him with being the commander of the army of his brother Mieszko I and with destroying an invading Saxon army.

Clan Ostoja claims descent from Czcibor.

https://books.googleusercontent.com/books/content?req=AKW5QadI2b4cF...

Děje polské za prvnich knižat dějepisně osvědčených .

Asi v polovici 9ho stol . , s vyhynutim rodu Popelova
a dosednutim na panovnickou stolici Piastovice Semovita, po
číná na obloze historie polské jasnější světlo se šířiti. V do
tčené době veliké v rozlehlém světě slovanském střídaly se
události. Slované severovýchodní, vystaveni jsouce náběhům
Uralcův i Normanův a domácimi různicemi seslabeni , uvolili
se ku přijeti jednovlády z rukou bojovných knižat varjažských.
Na západě vzrostla říše moravského Svatopluka v podivu hod
nou velikost a silu, spojivši, bohužel jen na krátký čas, četné
větve slovanské pod jedno žezlo . I v menších krajinách slo
vanských, v Srbsku, v Chorvatech , v Čechách atd ., znamenité se
dály proměny : jednovláda a křesťanství všudy téměř jedno
stejně se zmáhaly . Proudu tomuto nemohli na dlouho odolati
Polané , Mazované , Kujavané, Kašubi, Pomořané, Slezané,
Krakované a jiné větve velikého národu Lechův. Nenit sice
nepodobno , že větve tyto buďto všecky, buď aspoň větší jich
částka, i dříve již v jeden politický celek spojeny byly :
však spojení toto, vynuceno byvši buďto okamžitým nebezpečim
cizího vpádu a nátisku, buďto pominutelnou přemoci té neb
oné větve, toho neb onoho knížete, nemělo až potud stálosti.
Každá větev měla svá zvláštní knížata, své zvláštní řízení
zemské. U Krakovanův bylo hlavní město Krakov , kdež ně
kdy bytovali panovníci Lechův podtatranských, Horalův a
snad i Chorvatův. U Polanův č. Polákův byla přední města
Poznań, Hnězdno, Krušvice, v kterýchž panovali Leškové i
Popelové, o nichž pověsti nic pevného nepřinášeji. Za ostat
niho Popela, pána mrzkého a nenáviděného, byl vůdcem Se
movit syn36) rolnika Piasta . Tento Semovit v domácim zbou
ření a povstalých z toho rozmiškách opanoval trůn Popelův,
a tím způsobem zůstav králem polským [1. 860] , počal hra
nice malého království svého rozšiřovati, uváděje okolni lidi
i krajiny ve své poddanství. Umřel l . 891. 37) Které vlastně
země vládě své podrobil, nesnadno jest určiti : obyčejná do
mněnka jest, že to byly Velkopolska, Mazovy a Slezsko. 36)
Lešek, syn a nástupce Semovitův, panoval až do l . 921.
Dle Galla statečnosti a válečnými činy otci se vyrovnal; po
zdějši připisovali mu vojny s Pomořany a Kašuby, a rozší
ření hranic Polsky. 39) O Semimyslovi 40 ), jenž 1. 962 v po
dešlém stáří 41) umřel, a ženě jeho Gorce nic paměti hodné
ho , mimo povšechnou chválu jeho ctností , se nepřipomíná. 42 )
Pozdější přičítali mu rozprostranění panství a náchylnost ku

předtím s Velkopolskou byla spojena 43) , anebo vlastnimi
spravována knižaty , později nicméně pod vládu mohutného
Svatopluka na Moravě se dostala [870 -- 894) . Že po ne
šťastném rozdrobení Moravy mezi Němci , Uhry a Čechy, Po
låkům částka toho království se dostala ( po 907] , svědek
jest Cosmas . 44) Poněvadž pak Čechové s krajinou k hrani
cům jejich příležici spolu Těšinsko a Opavsko sobě zosobili ,
nemohl podíl Polákův žádný jiný býti, nežli Krakovsko, kte
réž potom , vyjmouc krátké opanováni od Čechův [mezi lety
967—999] , pořád př Velkopolště zůstalo . Rovně nejisto jest ,
kterého času Lechové ponejprv vládu svou na Rusiny v Ha
liči vznesli, odkudž je ruský Vladimir 1. 981 vypudil, odjav
jim Přemysl, Červen a jiné hrady (srov. § . 28. č . 4. ) . Meči
slav čili Meško ( nar . 931 , umř. 992 ], pro své vojny s Němci,
Lutici a Čechy , tolikéž pro přijetí viry křesťanské, známěj
ším nad předchůdce své okolnim národům a tim i historii
se sta 45) Obrácení jeho připisuje se přičinlivosti manželky
jeho, české kněžny Dobravy ( l . 965 ) , jakž hned šířeji vy
ložíme. Oblažitel Polsky, vytržením ji z modloslužebenství
a spojené s ním temnoty ducha, sám v jednání svém s cizo
zemci vrtkavého, tytýž velmi odporného zakušoval štěsti . Od
času Karla Vel. nepřestávali císařové němečtí vždy nové a větší
uvalovati pohromy na západní Slovanstvo, osobujice sobě
v jalové pýše své právo a vrchní panství nade všemi národy
zemskými. Gero, východni markrabě cis . Otty I. , zlopověstný
Slovanobijce, opanovav Lužici za Labem , zavadivo Mečislava
a svítěziv nad ním, donutil jej I. 963 ku placeni dani od
krajiny na západu řeky Varty ležíci , k níž sobě Němci právo
osobili , a tudy k uznání vrchnosti cisaře německého ohledem

této krajiny (nikoli celé Polsky) .46) Nástupce jeho, markrabě
Udo , obořiv se, nevědomo z jakých přičin, na Polany, byl
od Čedobora ( Cideborus u Dithmara ,) bratra Mečislavova ,
u mista Cidini (dle Lelewela Steinau na Odře, níž Vratislavě,
dle jiných Zehden v Marcích na Muglici, ještě dle jiných
Citen v Marcich na jezeře Soldinu ) na hlavu poražen l . 972.
Další výhody knížete Mečislava zastavila převaha císařského
důstojenstvi. Na sněmě Kvedlinburském [973] , na němž Meči
slav, jakožto kníže říše německé a pán krajiny mezi Odrou
i Vartou, sám osobně přítomen byl, nastoupilo porovnání mezi
oběma stranama.47) Téměř téhož času, t . mezi 967 — 973
utratil Mečislav Malopolsku čili krajinu na horní Visle okolo
Krakova až k Tatrám , kterouž Boleslav II . k Čechům při.
vtělil.48) Tím však ztráty jeho ještě nebyly dokončeny.
Mohutný Vladimir Veliký, vyblásiv léta 981 vojnu Lechům ,
odňal jim města Přemysl, Červen a j . , kteráž i za Nesto
rova času v ruských rukou se nalezala.49) V jiné straně

prodlužovaly se nepodařilé války Polákův s Němci.
Po smrti cis . Otty I. (973] téhož roku vpletl se Meško v roz
mišky německé , nadržuje " odbojnému knížeti bavorskému
Henrikovi proti Ottě II. , anobrž i po smrti tohoto císaře po
druhé Henrika se ujimal, když tento, z vězení utek , korunu
si osobil ( 984 ). Neméně též, když již Otto III. svítězil a Me
čislav na jeho stranu přistal, nepřestala krev polská cediti se
na západě, jednak na vojně s Čechy a Lutici [990 ], jednak
při obležení města lutického Braniboru ku pomoci cís . Otty
III. [ 991 ].50) Ačkoli pak Mečislav , zůstav křesťanství a zá
vazkům svým k císaři věren, Němcům všelijak , až i na voj
nách proti jednokmencům svým , propůjčovati se snažil , však
nicméně špatné za to od nich došel odplaty . Ucházeje se
nadarmo o korunu z rukou papežových, byl od Němcův , co
pohraničný, císaři daní i vojenskou službou povinný hrabě
všelijak znevažován a utiskován.51) Zplodil on z první man
želky Dobravy ( umř. 976] syny dva, nástupce vlády Boleslava
Vel. a Vladiboje, z druhé pak, Ody, dcery markraběte Mišeň
ského Fridricha, syny tři, Meška, Svatopluka a Boleslava , 52 )
jenž ve Vlašich pod jménem Lamberta mnichem se stal . Za
třidcetiletého panování jeho Polska , od předchůdcův jeho
značně rozšířená a upevněná, odevšad byla sevřena, ponižena
křesťanství. Měl syny Mečislava, Čedobora a dceru Adelaidu,
zasnoubenou Geyzovi , knížeti uherskému . Za panování těch
to teď dotčených tří knížat jádrem vlády polské byla Velko
polska ; kam náležela Malopolska, rovněž od Lechův obydle
ná, s jistotou říci nelze . Mám však za to, že třebas snad

předtím s Velkopolskou byla spojena 43) , anebo vlastnimi
spravována knižaty , později nicméně pod vládu mohutného
Svatopluka na Moravě se dostala [870 -- 894) . Že po ne
šťastném rozdrobení Moravy mezi Němci , Uhry a Čechy, Po
låkům částka toho království se dostala ( po 907] , svědek
jest Cosmas . 44) Poněvadž pak Čechové s krajinou k hrani
cům jejich příležici spolu Těšinsko a Opavsko sobě zosobili ,
nemohl podíl Polákův žádný jiný býti, nežli Krakovsko, kte
réž potom , vyjmouc krátké opanováni od Čechův [mezi lety
967—999] , pořád př Velkopolště zůstalo . Rovně nejisto jest ,
kterého času Lechové ponejprv vládu svou na Rusiny v Ha
liči vznesli, odkudž je ruský Vladimir 1. 981 vypudil, odjav
jim Přemysl, Červen a jiné hrady (srov. § . 28. č . 4. ) . Meči
slav čili Meško ( nar . 931 , umř. 992 ], pro své vojny s Němci,
Lutici a Čechy , tolikéž pro přijetí viry křesťanské, známěj
ším nad předchůdce své okolnim národům a tim i historii
se sta 45) Obrácení jeho připisuje se přičinlivosti manželky
jeho, české kněžny Dobravy ( l . 965 ) , jakž hned šířeji vy
ložíme. Oblažitel Polsky, vytržením ji z modloslužebenství
a spojené s ním temnoty ducha, sám v jednání svém s cizo
zemci vrtkavého, tytýž velmi odporného zakušoval štěsti . Od
času Karla Vel. nepřestávali císařové němečtí vždy nové a větší
uvalovati pohromy na západní Slovanstvo, osobujice sobě
v jalové pýše své právo a vrchní panství nade všemi národy
zemskými. Gero, východni markrabě cis . Otty I. , zlopověstný
Slovanobijce, opanovav Lužici za Labem , zavadivo Mečislava
a svítěziv nad ním, donutil jej I. 963 ku placeni dani od
krajiny na západu řeky Varty ležíci , k níž sobě Němci právo
osobili , a tudy k uznání vrchnosti cisaře německého ohledem

této krajiny (nikoli celé Polsky) .46) Nástupce jeho, markrabě
Udo , obořiv se, nevědomo z jakých přičin, na Polany, byl
od Čedobora ( Cideborus u Dithmara ,) bratra Mečislavova ,
u mista Cidini (dle Lelewela Steinau na Odře, níž Vratislavě,
dle jiných Zehden v Marcích na Muglici, ještě dle jiných
Citen v Marcich na jezeře Soldinu ) na hlavu poražen l . 972.
Další výhody knížete Mečislava zastavila převaha císařského
důstojenstvi. Na sněmě Kvedlinburském [973] , na němž Meči
slav, jakožto kníže říše německé a pán krajiny mezi Odrou
i Vartou, sám osobně přítomen byl, nastoupilo porovnání mezi
oběma stranama.47) Téměř téhož času, t . mezi 967 — 973
utratil Mečislav Malopolsku čili krajinu na horní Visle okolo
Krakova až k Tatrám , kterouž Boleslav II . k Čechům při.
vtělil.48) Tím však ztráty jeho ještě nebyly dokončeny.
Mohutný Vladimir Veliký, vyblásiv léta 981 vojnu Lechům ,
odňal jim města Přemysl, Červen a j . , kteráž i za Nesto
rova času v ruských rukou se nalezala.49) V jiné straně

prodlužovaly se nepodařilé války Polákův s Němci.
Po smrti cis . Otty I. (973] téhož roku vpletl se Meško v roz
mišky německé , nadržuje " odbojnému knížeti bavorskému
Henrikovi proti Ottě II. , anobrž i po smrti tohoto císaře po
druhé Henrika se ujimal, když tento, z vězení utek , korunu
si osobil ( 984 ). Neméně též, když již Otto III. svítězil a Me
čislav na jeho stranu přistal, nepřestala krev polská cediti se
na západě, jednak na vojně s Čechy a Lutici [990 ], jednak
při obležení města lutického Braniboru ku pomoci cís . Otty
III. [ 991 ].50) Ačkoli pak Mečislav , zůstav křesťanství a zá
vazkům svým k císaři věren, Němcům všelijak , až i na voj
nách proti jednokmencům svým , propůjčovati se snažil , však
nicméně špatné za to od nich došel odplaty . Ucházeje se
nadarmo o korunu z rukou papežových, byl od Němcův , co
pohraničný, císaři daní i vojenskou službou povinný hrabě
všelijak znevažován a utiskován.51) Zplodil on z první man
želky Dobravy ( umř. 976] syny dva, nástupce vlády Boleslava
Vel. a Vladiboje, z druhé pak, Ody, dcery markraběte Mišeň
ského Fridricha, syny tři, Meška, Svatopluka a Boleslava , 52 )
jenž ve Vlašich pod jménem Lamberta mnichem se stal . Za
třidcetiletého panování jeho Polska , od předchůdcův jeho
značně rozšířená a upevněná, odevšad byla sevřena, ponižena
a umalena.53) Teprvé syn jeho Boleslav příjmím Chrabrý

ili Veliký ( 992—1025] pozdvihnul ji z toho úpadu a pový
šil moc i slávu její na stupeň až potud nedosažený. Poně
vadž děje krále tohoto do oboru našeho díla vlastně nenále
-žeji, dosti budiž , podotknouti jich zde co nejkratčeji. Rus',
pod dějným svým vládcem Vladimirem Vel. náramně se zmá
hající, přemohl a zasnaubením své dcery Svatoplukovi, synovi
Vladimirovu, pokoj s ní upevnil . Pomoří až po Odru opano
val; od Čechův pak Slezko i krajinu podtatranskou s Krakovem
vydobyl , Uhry v boji pokořil a krajinu slovenskou i ruskou
až po Dunaj u Ostřehomu , město Jager, řeku Tisu a město
Halič na krátký čas s Polskou sloučil. Smrti sv. Vojtěcha ,
biskupa Pražského, svého miláčka, na Prusich pomstil a tělo
jeho vykoupiv, do Hnězdna je sprovodil , kteréhož když cís.
Otto II, navštívit přišel, jat jsa spanilosti, slávou a vlidnosti
Boleslavovou, titul krále mu přiznal, a na znamení přátelství
sňatou s hlavy své korunu na hlavu jeho postavil 1. 1000 .
Po smrti téhož Otty velikou s Jindřichem II. provodil válku
ve kteréž vítěznou svou zbraní až k řece Labi a Sale pro
niknuv, Lužici , Míšeň, Čechy i Moravu opanoval, a v Praze
druhou stolici svého panství zarazil. Těchto však krajin
v moci své konečně udržeti nemoha , smluvou v Budišině
zavřenou zemi Lubuskou , částku Čech a Moravy, Slezko a
Lužici až po řeku černou Elsteru ku Polsku připojil 1. 1018.
Po smrti Vladimira Vel. knížete ruského nesvorné syny jeho
několikráte pokořil, a dobyv Kyjeva, uvedl sobě Rusy v po
vinovactví, na zpátečném pak svém tažení hrady Červenské

čili potomní červenou Rus opanoval a na čas s Polskou spojil
[ 1020 ]. Tak porozšířiv hranice mocnářství svého ode Dněpru
do Labe a od baltického moře až do Dunaje i Tisy, sám o
své vůli a moci, málem před svou smrtí, na královstvi poma
zati a korunovati se dal [ 1025 ]. Cirkev křesťanská, od otce
jeho v Polanech založená , nalezla v něm mocného obrance
a horlivého opatrovníka : za jeho panování již dávno vikla
jící se pohanství dokonce bylo vyvráceno a vyhlazeno.