Bořivoj I, duke of Bohemia

Bořivoj I (Czech pronunciation: ˈbɔr̝ɪvɔj ) (c. 852–c. 889) was the first historically documented Duke of Bohemia (870–889) and founder of Přemyslid dynasty.

https://genealogics.org/getperson.php?personID=I00020249&tree=LEO

As the head of the Přemyslids who dominated the environs of present-day Prague, around 870 Bořivoj declared himself kníže - in latin dux, which means sovereign prince. His title was later translated by German scholars as "duke" of the Bohemians (Czechs). Although the German dukes have had the same title, his title was in fact completely different. The Czech dux was contrary to them a sovereign ruler. Bořivoj was recognised as such by his overlord Svatopluk I of Great Moravia around 872 who dispatched Bishop Methodius to begin the conversion of the Bohemian Slavs to Christianity. Bořivoj and his wife Saint Ludmila were baptised by Methodius (probably in 883) and the latter became an enthusiastic evangelist, although the religion failed to take root among Bořivoj's subjects.

In the years 883/884 Bořivoj was deposed by a revolt in support of his kinsman Strojmír, and restored in 885 only from the will of his suzerain Svatopluk of Moravia. When Bořivoj had died 4 years later Svatopluk took over the rule over Bohemia by himself.

As with most of the early Bohemian rulers, Bořivoj is a shadowy figure and exact dates and facts for his reign can never be considered as completely reliable, although several major fortifications and religious foundations are said to have dated from this time. In old Czech legends he is said to be son of a prince of Bohemians called Hostivít.

In old Czech legends he is said to be son of a prince of Bohemians called Hostivít. There is no historical evidence of this claim.

Furthermore, Duke Borivoj had only 2 sons: Spytihnev and Vratislav. The rest is a myth.

• Borivoj I, Duke of Bohemia (1)
• M, #150023, d. 895
• Last Edited=8 Jul 2005
  • Borivoj I, Duke of Bohemia died in 895. (1)
  • Borivoj I, Duke of Bohemia was a member of the House of Premysl. (1) He gained the title of Duke of Bohemia in 870. (1)
• Children of Borivoj I, Duke of Bohemia
• -1. Spytihnev I, Duke of Bohemia d. 912 (1)
• -2. Vratislav I, Duke of Bohemia+ d. 921 (1)

  ---

Sources:

• Borziwoy I Duke of Bohemia within Czech nobility genealogy
• Lundy, Darryl, "The Peerage.com - A Genealogical Survey of the Peerage of England as well as the Royal Families of Europe" (http://www.thepeerage.com rev. 12 Mar 2006), Citing: John Morby, Dynasties of the World: a chronological and genealogical handbook (Oxford, Oxfordshire, U.K.: Oxford University Press, 1989), page 155.
• Dušan Třeštík, Počatky Přemyslovců, Praha 1997, s. 337; I. Panic, Ostatnie lata Wielkich Moraw, Katowice 2000, pg. 79-80;
• Dworzaczek W., Genealogia, Warszawa 1959, tablica 81.
• Labuda G., Borzywoj, Słownik Starożytności Słowiańskich, t. 1, 1961, pg. 152;
• Labuda G., Organizacje państwowe Słowian zachodnich w okresie kształtowania się państwa polskiego, pg. 58;
• Łowmiański H., Początki Polski, t. 4, Warszawa 1970, pg. 404, 415-416;
• Panic I., Ostatnie lata Wielkich Moraw, Katowice 2000, pg. 79-80;
• Początki Państwa Polskiego. Księga Tysiąclecia, t. 1, Poznań 1962;
• Sobiesiak J. A., Bolesław II Przemyślida (+999), pg. 35-36, 135-137, 140;
• Sobiesiak J. A., Bolesław II Przemyślida (+999). Dynasta i jego państwo, Kraków 2006;

  ---

  ---

http://www.moraviamagna.cz/rodokmeny/r_3prem.htm

http://www.moraviamagna.cz/povesti/p_mytve1.htm

https://en.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%99ivoj_I,_Duke_of_Bohemia Bořivoj I] (Czech pronunciation: ˈbɔr̝ɪvɔj ) (c. 852–c. 889) was the first historically documented Duke of Bohemia (870–889) and founder of Přemyslid dynasty.

https://genealogics.org/getperson.php?personID=I00020249&tree=LEO

As the head of the Přemyslids who dominated the environs of present-day Prague, around 870 Bořivoj declared himself kníže - in latin dux, which means sovereign prince. His title was later translated by German scholars as "duke" of the Bohemians (Czechs). Although the German dukes have had the same title, his title was in fact completely different. The Czech dux was contrary to them a sovereign ruler. Bořivoj was recognised as such by his overlord Svatopluk I of Great Moravia around 872 who dispatched Bishop Methodius to begin the conversion of the Bohemian Slavs to Christianity. Bořivoj and his wife Saint Ludmila were baptised by Methodius (probably in 883) and the latter became an enthusiastic evangelist, although the religion failed to take root among Bořivoj's subjects.

In the years 883/884 Bořivoj was deposed by a revolt in support of his kinsman Strojmír, and restored in 885 only from the will of his suzerain Svatopluk of Moravia. When Bořivoj had died 4 years later Svatopluk took over the rule over Bohemia by himself.

As with most of the early Bohemian rulers, Bořivoj is a shadowy figure and exact dates and facts for his reign can never be considered as completely reliable, although several major fortifications and religious foundations are said to have dated from this time. In old Czech legends he is said to be son of a prince of Bohemians called Hostivít.

In old Czech legends he is said to be son of a prince of Bohemians called Hostivít. There is no historical evidence of this claim.

Furthermore, Duke Borivoj had only 2 sons: Spytihnev and Vratislav. The rest is a myth.

• Borivoj I, Duke of Bohemia (1)
• M, #150023, d. 895
• Last Edited=8 Jul 2005
  • Borivoj I, Duke of Bohemia died in 895. (1)
  • Borivoj I, Duke of Bohemia was a member of the House of Premysl. (1) He gained the title of Duke of Bohemia in 870. (1)
• Children of Borivoj I, Duke of Bohemia
• -1. Spytihnev I, Duke of Bohemia d. 912 (1)
• -2. Vratislav I, Duke of Bohemia+ d. 921 (1)

  ---

Sources:

• Borziwoy I Duke of Bohemia within Czech nobility genealogy
• Lundy, Darryl, "The Peerage.com - A Genealogical Survey of the Peerage of England as well as the Royal Families of Europe" (http://www.thepeerage.com rev. 12 Mar 2006), Citing: John Morby, Dynasties of the World: a chronological and genealogical handbook (Oxford, Oxfordshire, U.K.: Oxford University Press, 1989), page 155.
• Dušan Třeštík, Počatky Přemyslovců, Praha 1997, s. 337; I. Panic, Ostatnie lata Wielkich Moraw, Katowice 2000, pg. 79-80;
• Dworzaczek W., Genealogia, Warszawa 1959, tablica 81.
• Labuda G., Borzywoj, Słownik Starożytności Słowiańskich, t. 1, 1961, pg. 152;
• Labuda G., Organizacje państwowe Słowian zachodnich w okresie kształtowania się państwa polskiego, pg. 58;
• Łowmiański H., Początki Polski, t. 4, Warszawa 1970, pg. 404, 415-416;
• Panic I., Ostatnie lata Wielkich Moraw, Katowice 2000, pg. 79-80;
• Początki Państwa Polskiego. Księga Tysiąclecia, t. 1, Poznań 1962;
• Sobiesiak J. A., Bolesław II Przemyślida (+999), pg. 35-36, 135-137, 140;
• Sobiesiak J. A., Bolesław II Przemyślida (+999). Dynasta i jego państwo, Kraków 2006;

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%99ivoj_I.

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%99ivoj_I.

1. část: Bořivojův moravský původ

LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.). Literaturu, na niž se tato hypotéza odvolává, najdete přehledně zpracovánu v abecedním uspořádání dle jednotlivých autorů pod tlačítkem PUBLIKACE. Číslování denárů v textu dle katalogu J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996.

Moravský původ Bořivoje – ANO či NE?

Hmotné prameny

Protože se předpokládaný moravský původ knížete Bořivoje (viz dále hrob K1-Bořivoje a 12/59-Svatopluka) stal natolik trnem v oku některých pražských vědců, usnesli se, že takové názory je potřeba jednou provždy umlčet. Kromě toho, že s větším či menším úspěchem zpochybňují argumentaci svých odpůrců vycházející z antropologicko-lékařských průzkumů, archeologických a písemných pramenů, jak dále ještě uvidíme, rozhodli se navíc, že jim seberou hlavní corpus delicti, kterým je samotný hrob K1 ve Václavově rotundě sv. Víta na Pražském hradě. Dospěli k závěru, že když nade vší pochybnost prokážou, že je zde pohřben kdokoliv jiný než Bořivoj, ocitnou se všechna tvrzení o jeho moravském původu tak říkajíc „na vodě“. A právě tato jejich až zoufalá snaha „zbavit se“ Bořivoje (jinak to sotva lze nazvat) je usvědčuje ze záměrné manipulace i z toho, že oni sami Bořivojovu českému původu příliš nevěří, ale nemohou jinak. Můžeme nyní posoudit metody, které k tomu používají, držíce se zásady: „účel světí prostředky“. ZPĚT na začátek strany
LEGENDA
Bořivoj – moravský kníže
Konec strany Moravský původ
knížete Bořivoje – ANO či NE?
Hrob K1 ve Václavově rotundě na Pražském hradě a samostatný hrob 12/59 v hrobní kapli na sadské výšině u Uherského Hradiště.

Luděk Galuška: Uherské Hradiště – Sady, křesťanské centrum říše Velkomoravské, MZM, Brno 1996, s. 122-125.

Myšlence o moravských předcích knížete Bořivoje daly podnět výsledky antropologicko-lékařského průzkumu E. Vlčka (1995, s. 206-207), který zkoumal kosterní pozůstatky dvou nepochybně velmi významných mužů. Ostatky z hrobu 12/59 samostatně umístěného uprostřed hrobní kaple sadského církevního komplexu, přisuzované L. Galuškou (1996, s. 122-125) moravskému králi Svatoplukovi, a z hrobu K1 v jižní části lodi Václavovy rotundy sv. Víta na Pražském hradě, které již dříve E. Vlček (1982, s. 26, 28, 29, 32, 40) jednoznačně přisoudil českému knížeti Bořivojovi. Dále zjistil značnou podobnost mezi oběma jedinci (viz část 2a této práce) a hovoří o „eventuelní genetické vazbě“.
Na základě tohoto Vlčkova zjištění zformuloval L. Galuška (1996, s. 124) hypotézu o moravském původu Bořivoje:
„Závěry E. Vlčka jsou velmi zajímavé, podnětné a přímo vybízejí k úvahám mnohdy i zásadního významu. ... Zarážející je jistý náznak genetické vazby sadského nebožtíka s pražskými Přemyslovci zastoupenými jejich historicky prvním doloženým knížetem Bořivojem I. Může se jednat o náhodu, vyloučit ovšem nelze ani historické souvislosti. Jen hypoteticky by pak mohl původ českých Přemyslovců spočívat na Moravě, nebo naopak by mrtvý z hrobu 12/59 pocházel od Vltavy. V obou případech zarážející a na základě současného stavu výzkumu jen těžko doložitelné možnosti. Pokud bychom však vyšli ze situace v 80. a 90. letech 9. století, kdy území Čech bylo připojeno k Velké Moravě a říše Moravanů se nacházela na nejvyšším stupni svého vývoje, pak by se první domněnka nemusela jevit tak nereálnou“. ZPĚT na začátek strany
Moravský původ Bořivoje – ANO či NE?
Jakýsi hrabě-župan
Konec strany Bořivoj – moravský kníže.
Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště, MHS, Ročenka MNK 1993-94, Brno 1995, s. 206-207.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, katalog výstavy, NM, Praha 1982, s. 26, 28, 29, 32, 40.

Luděk Galuška: Uherské Hradiště – Sady, křesťanské centrum říše Velkomoravské, MZM a nadace Litera, Brno 1996, s. 124- 125.

Písemné prameny

Zmínky v pramenech, které by Vlčkovo zjištění a Galuškovu hypotézu mohly podpořit, přinesl L. E. Havlík.
L. E. Havlík (1992, s. 171): Pravděpodobná je domněnka, že (v případě Bořivoje) šlo vlastně o místodržitele, dosazeného Svatoplukem do Čech z Moravy. V legendě „Fuit in provincia Boemorum“ (Byl v provincii Čechů), kap. 1, je Bořivoj označen jako jakýsi hrabě-župan, v legendě „O pustinnike Ivane“ (podle rukopisu ze 17. století) jako moravský kníže. Termín „jakýsi“ znamenal, podobně jako u Pribiny a Kocela, závislého vládce.
L. E. Havlík (1994, s. 51n.): Za bojů proti Frankům (872) byl Bořivoj vyslán k českým knížatům s pomocným oddílem jako Svatoplukův legát. Jména pěti českých knížat (Svatoslav, Vitislav, Heriman, Spytimír, Mojslav) se pak objevují ve Fuldských análech k roku 872 a Bořivojovo jméno je k nim připsané (Goriwei).
Šlo patrně o spojenectví těchto knížat, které pak J. Turmair Aventin („Letopisy Bavorů“ IV, XVI-27, 28) označil za Svatoplukovy zapřísahance (L. E. Havlík 1992, s. 162). Tuto skutečnost může potvrdit přítomnost českých poslů roku 873 v Řezně, kde je dal Ludvík Němec uvěznit, aniž by je vyslechl; na jednání ve Forchheimu roku 874 vyslance Čechů východofranský král sice vyslechl, ale s nimi – patrně pro spojenectví českých knížat s Moravou – nejednal!
Od roku 875 zmínky o zástupcích Čechů, resp. o českých knížatech mizí a lze předpokládat, že v tomto roce usedl moravský Bořivoj na český stolec (pozn. PŠ).
L. E. Havlík (1994, s. 54-55): „Nemůžeme vyloučit domněnku, že od let 878-879 se Bořivojovo postavení v Čechách změnilo (L. E. Havlík zde patrně vychází z Kristiánovy smyšlenky o Bořivojově křtu, který klade do roku 878-879 – pozn. PŠ) a Bořivoj se stal Svatoplukovým místokrálem či guvernérem (tím byl definitivně již od roku 875 – pozn. PŠ). Král Svatopluk byl pak prvním svrchovaným vládcem většiny (či snad všech?) knížectví v Čechách. Bořivoj pocházel patrně z Moravy (proto musel být pokřtěný dávno před svým odchodem do Čech a jeho postavení se v Čechách se nemohlo od let 878-879 změnit – pozn. PŠ), což by mohly snad naznačit i některé antropologické znaky jeho kostry, které ho (podle poznatků E. Vlčka) poněkud odlišují od typu českých velmožů, jsou však shodné s poněkud výraznějšími znaky kostry knížete-vládce (člena dynastie?), který byl kdysi pohřben ve zdobeném sarkofágu, umístěném uprostřed kaple přistavěné koncem 9. století k chrámovému komplexu na tzv. metropolitní výšině u Uherského Hradiště – Sadů“.
„Moravskému původu Bořivoje může přizvukovat i údaj pozdního rukopisu legendy o sv. Ivanovi. Pozdní rukopis by neměl být na překážku některým údajům legendy, neboť např. i nejstarší rukopis Života Konstantinova pochází až z konce 15. století a přece se údaje legendy pokládají za autentické. V legendě o sv. Ivanovi se totiž uvádí, že Bořivoj byl »moravský kníže«, který se setkal s poustevníkem Ivanem, synem chorvatského »krále«, jímž na rozdíl od starších badatelů, kteří v této souvislosti uvažovali o jižním Chorvatsku, mohl být snad vládce Chorvatů v dnešních východních Čechách, resp. vévoda ze Zliče (Stará Kouřim)“.
A dále (s. 56): „Ponecháme-li stranou bájného Přemysla, pak na počátku sledované řady českých panovníků, které označujeme za Přemyslovce, stál podle pramenů kníže či vévoda Bořivoj. Snad ne bezdůvodně spojil český kronikář Dalimil teorii o přenesení království a královské koruny z Moravy do Čech právě s osobou Bořivoje“ (Kronika, kap. 24). ZPĚT na začátek strany
Bořivoj – moravský kníže
Přemysla nalezli
Konec strany
Jakýsi hrabě-župan.

Lubomír E. Havlík:
Kronika o Velké Moravě, Jota, Brno 1992, s. 162, 171.

Lubomír E. Havlík:
Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů, Jota, Brno 1994, s. 51n.

L. E. Havlík (1995, s. 225-226): V legendě tzv. Kristiána (Život a utrpení sv. Václava a sv. Ludmily, báby jeho) se v 2. kapitole uvádí, že čeští velmoži vyhnali knížete Bořivoje a povolali z Německa knížete Strojmíra, který byl – zřejmě na rozdíl od Bořivoje – jejich krve a rodu. Ale ještě předtím Bořivoj „za jistou věcí svou a lidu sobě svěřeného přijel ke knížeti svému čili králi Svatoplukovi na Moravu ...“. Zde byl potom údajně arcibiskupem Metodějem víceméně neplánovaně pokřtěn.
(L. E. Havlík: O přenesení království a koruny z Moravy do Čech, s. 225-226. In: Moravský historický sborník, Ročenka MNK 1993-94, Brno 1995, s. 223-240; L. E. Havlík: Identifikace patrocinií zaniklých raně středověkých kostelů – toto sole oriente, s. 40. In: Moravský historický sborník, Ročenka MNK 1996-98, Brno 1998, s. 7-50).

O zpochybnění úvodní myšlenky o moravském původu Bořivoje se pokusil Jiří Sláma (2001).

Pochybovači a odpůrci

Některé výše uvedené skutečnosti se pokusil relativizovat:
J. Sláma (2001, s. 352, pozn. 17): O většině argumentů, jimiž L. E. Havlík svůj výklad podepírá, se v literatuře již diskutovalo. I pokud jde „o vzdoroknížete Strojmíra, charakterizovaném Kristiánovou legendou »ex eisdem genitus foret«, rozumí se »Čechů« (což ovšem nijak nevylučuje týž původ i Bořivojův). O některých těchto problémech naposledy uvažoval D. TŘEŠTÍK, Počátky Přemyslovců, 1997, s. 181-187, 317-318, 331-334“.
Týž Bořivojův původ (tj. stejný) jako Strojmírův sice tato Kristiánova zmínka přímo nevylučuje, ale rozhodně nepotvrzuje, spíše bezděčně zpochybňuje. Kristián samozřejmě nemohl přímo nazvat Bořivoje Moravanem. Vyhnul se tomu tím, že jej zařadil mezi potomky rodu Přemyslova. A podle Kosmy (I, 6) byl Přemysl ve středních Čechách cizinec, byl „z jiné země“.
Pochybnost o Bořivojově „stejném“ původu vyslovil např. také J. Žemlička (2000, s. 269), když napsal: „Kristiánův Strojmír, považovaný někdy za Bořivojova příbuzného, mohl patřit k nepřemyslovským duces“. Jednoduchou úvahou pak dospějeme k závěru: Byl-li Strojmír „z jejich krve a rodu“ (rozumí se »Čechů«) a současně „mohl patřit k nepřemyslovským duces“, potom Bořivoj naopak, jako jeden z přemyslovských duces, nemohl být „z jejich krve a rodu“, když byl z krve a rodu oráče „z jiné země“ (!), jak víme od Kosmy (I, 6).
Měl-li Bořivoj podle Kristiána pocházet z Přemyslových potomků, musíme se potom ptát: „A jaký je vlastně Přemyslův původ?“ Nevíme! Kristián jej pečlivě utajil. V úvodu 2. kapitoly své legendy „Vita et passio sancti Wenceslai at sancte Ludmile ave eius“ nám sděluje, že Slované čeští jej na radu hadačky n a l e z l i ! Neříká ale jak, neříká ani kde. Bylo to zřejmě na Moravě, neboť v předchozí 1. kapitole právě o Moravě dosti podrobně mluví: „Metoděj ... byl od samého knížete, který tehdy v končinách těch panoval a jako vznešený císař celé zemi vládl, ustanoven nejvyšším biskupem, maje pod sebou sedm téže svatosti biskupů“ (srovnej ŽM VIII). Teprve poté nám sděluje, „že Svatopluk, synovec knížete čili krále nábožného, kterýž byl všecko křesťanství či náboženství dobrotivě v zemi uvedl a spravoval, na vlastního ujce svého úkladně se vrhl, z království ho vypudil, o zrak oloupil a jedem zbaviti ho života se pokoušel“. ZPĚT na začátek strany
Jakýsi hrabě-župan
Svatoplukovo údajné ovládnutí Čech
Konec strany Přemysla „nalezli“.
Jiří Sláma:
K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje, s. 352, pozn. 17.
In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.
Zde shrnuta i literatura k tomuto tématu.
Josef Žemlička:
Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století, s. 269. In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000, NLN, Praha 2000, s. 267-273.

Kdyby Přemysla „nalezli“ v Čechách, Kristián by to jistě napsal přímo, a ne takhle vyhýbavě a neurčitě. Kristián jeho původ záměrně zamlčel. Něco před námi skrýval. Jinak by o něm, tak jako o Strojmírovi, napsal, že „z nich rodem pocházel“ t a k é . Strojmír, který „uprchnuv od národa svého (tj. od Slovanů českých) u Němců byl ve vyhnanství“. Bořivoj zase naopak „přijel ke knížeti svému čili králi Svatoplukovi na Moravu“ (tj. ke králi Slovanů moravských). Čili „svůj k svému“! Přitom Čechy získal král Svatopluk od krále Arnulfa v léno až po Bořivojově smrti v roce 890, což Kristián věděl z Reginona (D. Třeštík 1997, s. 188). Pokud by Bořivoj nebyl z Moravy, neměl Kristián důvod před rokem 890 označovat Svatopluka za „jeho“ krále!
„Svůj k svému“.

Dušan Třeštík:
Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 281, 338.

Aby takový důvod Kristiánovi dodal, D. Třeštík (1997, s. 281, 338) si vymyslil údajné Svatoplukovo ovládnutí Čech před tímto datem (tj. již v roce 883). To je však vyloučené, protože franští analisté by je nenechali bez povšimnutí. Pro svoji domněnku nemá žádnou oporu, ale nutně takovou historickou berličku potřeboval. Neměl by jak jinak doložit, kdo nebo co přinutilo „českého“ Bořivoje přijmout na Moravě křest. Kromě toho se domníval, že tím zabil i druhou mouchu, mohl by teď již lehce zdůvodnit, proč v Kristiánově legendě „český“ Bořivoj nazývá moravského Svatopluka „svým“ králem.
Ale ani tak by to nebylo přesvědčivé. Srovnejme Třeštíkovo vymyšlené poddání se „českého“ Bořivoje moravskému králi Svatoplukovi (883) se skutečným poddáním se Bořivojova syna Spytihněva bavorskému králi Arnulfovi (895). Nikdo tu neříká, že by Spytihněv „za jistou věcí svou a lidu sobě svěřeného“ přijel ke králi „svému“ do Řezna. Pochopitelně. Nebyli původem z jedné země, nepocházeli z „jednoho rodu“, nebyli „jedné krve“, na rozdíl od Bořivoje a Svatopluka. Viz stejná anomálie vnějšího zvukovodu a pak také shodná krevní skupina a nápadná podobnost v dalších znacích. Srovnej rodokmen Mojmírovců. ZPĚT na začátek strany
Přemysla nalezli
Kristián znal hlaholoci
Konec strany Svatoplukovo údajné ovládnutí Čech.
Svatopluk a Bořivoj.
Pocházeli „z jednoho rodu“, byli „jedné krve“.

Srovnej rodokmen Mojmírovců.

Srovnej krevní skupinu.

Autor Crescente vůbec neví, kde ani kdy ke křtu Spytihněva došlo. Nebylo to pro něj podstatné. Říká jen, že se tak stalo „za vzrůstu křesťanské víry“. Tedy zřejmě v době, kdy se Spytihněv, jako vládnoucí kníže, už nemusel obávat pohanské reakce v zemi. Potom ovšem sotva uvěříme tomu, že se dal pokřtít „spolu s vojskem, jakož i veškerým svým lidem“, když podle Fuit očistu svatého křtu přijal poddaný lid již spolu s Bořivojem a Ludmilou. Legendista ale vůbec netvrdí, že by Spytihněv měl být prvním pokřtěným vévodou českým (srovnej D. Třeštík 1997, s. 331). Jen se o jeho otci a předchůdci na stolci nezmiňuje, ani o jeho křtu. Úplně jej vynechává. Tak jako později Kristián vynechává Rostislava.
Rostislava jako Bořivojova otce Kristián v 2. kapitole uvést samozřejmě nemohl a pravděpodobně ani nesměl. Stejně tak, jako nemohl nebo nesměl uvést jméno Svatoplukova strýce a předchůdce na moravském stolci Rostislava, i když o něm v 1. kapitole mluví. A to přesto, že zde cituje ze Života Konstantinova (z XVI. kap.) a přitom v kapitole XIV i XV je Rostislavovo jméno uvedeno (celkem 4×). Tuto skutečnost naši odborníci (kromě R. Turka 2000, s. 145) přecházejí mlčením!

=========================

Hertug av Böhmen 890 - 895 og 898 - 905.
Borzivoj var den første kristne hertug i Böhmen, han lot seg døpe i 871.

Han ble hertug i 890, men avsatt i 895. Han ble så igjeninnsatt i 898, men tok selv avskjed i 905.

Om Borzivojs forfedre ved man intet sikkert. Den tsjekkiske sagnhistorie nevner den vakre og vise fyrstedatter Libussa og hennes gemal Przemysl som tilskrives grunnleggelsen av Prag. Hans etterkommere ble muligens hertuger som hadde overhøyhet over de andre hertuger. Under Karl «den Store»'s kriger med avarerne ble Böhmen flere ganger hjemsøkt av frankiske hærer, men landet kom ikke i noe egentlig avhengighetsforhold til Tyskland.

Przemysliderslekten var hertuger og konger av Böhmen fra 623 til 1457. Hertugdømmet Böhmen omfattet også Mähren (Moravia) og var en del av det tysk-romerske riket.

Tekst: Tore Nygaard

Kilder: Mogens Bugge: Våre forfedre, nr. 29. Bent og Vidar Billing Hansen: Rosensverdslektens forfedre, side 83.

Forrás:

• Boriwoj Herzog von Böhmen family tree
• Ženy českých panovníků 3 Volume 3by Vladimír Liška

  ---

  
  

  ---

THE PREMYSLIDS

Duke Borzivoy I of Bohemia, +894, became a Christian 845; m.St.Ludmila (+16.9.927), dau.of Slavibor ze Psova

   A1. Duke Spitignev I of Bohemia (894-905), *875, +905/15, bur Prague; m.NN

   A2. Duke Vratislav I of Bohemia (905-921), *888, +13.2.921, bur St.George, Prague; m.Drahomira ze Stodor (+in exile after 935)

       B1. Duke Václav I "Svatý" "the Holy" of Bohemia (921-935), *911, +murdered by his brother at Stara Boleslav ca 28.9.935, bur St.Kosmas and Damian, St.Boleslav, then St.Veit, Prague

       B2. Duke Boleslav I of Bohemia (935-967/72), +15.7.973/6; m.Biagota N

           C1. Duke Boleslav II of Bohemia (967/72-999), +7.2.999, bur St.George, Prague; m.Hemma/Elgiva of England (+1005)

               D1. Václav, +young

               D2. Duke Boleslav III of Bohemia (999-V.1002)+(II.-III.1003), blinded and deposed 1003, +as a Polish prisoner in unknown monastery 1035; m.Predslava N

               D3. Duke Jaromír of Bohemia (V.1002-II.1003)+(7.9.1004-12.4.1012)+(1033-34), blinded 1034, +Lysa nad Labem 4.11.1035, bur Prague (?)

               D4. Duke Udalrich=Oldrich of Bohemia (12.4.1012-1033)+(1034), +9.11.1034, bur St.George, Prague; he had illegitimate issue by (?2.m.) Bozena N (+1052/5)

                   E1. Bretislav I, Duke of Moravia (1025-31), Duke of Bohemia (1034-55), *ca 1002, +Chrudim 10.1.1055, bur St.Veit, Prague; m.Olomouc 1022-29 Judith von Schweinfurt (+2.8.1058)

                       F1. Spitignev II, Duke of Moravia (1049-54), Duke of Bohemia (1055-61), *1031, +28.1.1061, bur St.Veit, Prague; m.Hidda von Eilenburg

                           G1. Svatobor=Friedrich, Patriarch of Aquileia, +23.2.1086

                           G2. a daughter, m.Wichmann of Celle

                       F2. Vratislav II, Duke in Olmütz (1055-56)+(1058-61), Duke of Bohemia (1061-85), King of Bohemia (1085-92), *ca 1032, +(Vysehrad) 14.1.1092, bur St.Peter and Paul, Vysehrad, Prague; 1m: Maria N; 2m: 1057 Adelaide of Hungary (+27.1.1062); 3m: 1062 Swatawa of Poland (+1.9.1126)

                           G1. [2m.] Duke Bretislav II of Bohemia (1092-1100), +murdered nr Zbecno 22.12.1100, bur St.Veit, Prague; m.1094 Liutgarde von Bogen (+31.12.1094)

                               H1. Bretislav, blinded 1130, +8.3.1130(?)

                           G2. [2m.] Judith, +25.12.1086; m.ca 1080 Pr Wladislaw I of Poland (+4.6.1102)

                           G3. [2m.] Vratislav, +19.11.1061

                           G4. [2m.] Ludmila, a nun

                           G5. [3m.] Boleslav, Duke in Olmütz (1090-91), *ca 1064, +11.8.1091

                           G6. [3m.] Borzivoy II, Duke in Znaim and Brünn (1099-1100), Duke of Bohemia (1101-07)+(1117-20), *ca 1064, +in Hungary 2.2.1124, bur St.Veit, Prague; m.Gerberga of Austria (+13.7.1142)

                               H1. Jaromir, +by 1135; m.NN

                                   I1. Heinrich/Konrad, +1167

                               H2. Spitignev, +3.1.1157

                               H3. Lupold, fl 1143

                               H4. Boleslav, fl 1146

                               H5. Albrecht, +7.4. before 1124

                               H6. Richza, +27.2. before 1124

                           G7. [3m.] Duke Vladislav I of Bohemia (1109-17)+(1120-25), +12.4.1125, bur Kladruby monastery; m.Richza von Berg (+27.9.1125); for his descendants see HERE

                           G8. [3m.] Sobieslav I Udalrich, Duke in Znaim and Brünn (1115-23), Duke of Bohemia (1125-40), *ca 1075/90, +Hostinne 14.2.1140, bur St.Peter and Paul, Vysehrad, Prague; m.1123 Adelaide of Hungary (*ca 1105/7 +15.9.1140)

                               H1. Vladislav, fl 1138, +1165; m.N, dau.of Albrecht "der Bear"

                               H2. Duke Sobieslav II of Bohemia (1173-78), *1128, +9.1.1180, bur St.Peter and Paul, Vysehrad, Prague; m.1173/7 Elzbieta of Poland (*1152 +1209)

                               H3. Ulrich, Duke of Bohemia 1165, Duke of Moravia in Olmütz (1173-76), *1134, +18.10.1177; 1m: Cecilie of Thuringia; 2m: Sophie of Meissen

                                   I1. [2m.] Agnes, a nun at Gerbstedt

                               H4. Duke Václav II of Bohemia and Margrave of Moravia (IX-XII.1191), *1137, +a prisoner of the Margrave of Meissen ca 1192

                               H5. Marie; 1m: 1138 Margrave Leopold IV of Austria (+18.10.1141); 2m: Mgve Hermann III of Baden (+1153/60)

                           G9. [3m.] Judith, +9.12.1108; m.1088 Wiprecht von Groitzsch, Bggf von Magdeburg (+22.5.1124)

                       F3. Konrad I, Duke in Brünn (1055-56)+(1061-92), Duke in Znaim (1061-92), Duke of Bohemia (1092), +6.9.1092, bur St.Peter and Paul, Vysehrad, Prague; m.Wirpirk N

                           G1. Udalrich, Duke of Moravia in Brünn (1092-99)+(1100-13), +27.3.1113; m.NN

                               H1. Vratislav, Duke of Moravia in Brünn (1125-29)+(1130-56), +1156; m.1132 N of Halicz

                                   I1. Spitignev, Duke in Brünn (1174-77), +1198/9

                                   I2. Svatopluk, Duke in Brünn (1195-97), +by 5.6.1201/1197 ?

                                   I3. Agnes, +by 1197

                           G2. Lupold (Luitold), Duke of Moravia in Znaim (1092-99)+(1101-12), +15.3.1112; m.Ida (Uda) von Babenberg (+1115)

                               H1. Konrád II, Duke in Znaim (1123-28)+(1134-61), Duke of Moravia 1160; m.1132 Maria of Serbia (+1190/96)

                                   I1. Ernst, +after 17.9.1156

                                   I2. Konrád III Otto, Duke in Znaim (1161-82) in Brünn (1177-82) in Olmütz (1180-82), Margrave of Moravia (1182-91), Duke of Bohemia (1182)+(1189-91), *1136-40, +nr Naples 9.9.1191, bur Montecassino monastery, Italy, then St.Veit, Prague; m.before 1176 Heilika von Wittelsbach (+after 1189)

                                   I3. Helena, +1202/6; m.ca 1163 Kazimierz II of Poland, Pr of Kujavia and Masovia

                       F4. Jaromír Gebhard, Bp of Prague (15.6.1068-1090), Chancellor to Emperor Heinrich IV (11.6.1077-VII.1084), *ca 1040, +Gran (Hungary) 26.9.1090

                       F5. Otto I, Duke in Znaim (1055-56), Duke in Olmütz (1061-87), +9.7.1087; m.before 1073 Eufemie of Hungary (+2.4.1111)

                           G1. Svatopluk II, Duke of Moravia in Olmütz (1091-1107), Duke of Bohemia (1107-09), +murdered 21.9.1109, bur Kladruby monastery (?); m.NN

                               H1. Václav, Duke of Moravia in Olmütz (1126-30), *1107, +1.8.1130

                           G2. Otto II "the Black", Duke in Brünn (1123-25), in Olmütz (1091-1110)+(1113-26), +18.2.1126; m.after 1113 Sofie von Berg (+31.5. ?)

                               H1. Otto III Detleb, Duke in Olmütz (1140-60), *1122 +12.5.1160; m.Durantia N (+after 13.12.1160)

                                   I1. Vladimir, Duke in Olmütz (1185-?), *1145, +before 11.12.1200

                                   I2. Bretislav in Lundenburg (1185-96), +by 1201

                                       J1. Siegfried, a canon in Olmütz, +1227

                                   I3. Svatava, +by 1160

                                   I4. Maria, fl 1198

                                   I5. Durantia, fl 1198

                                   I6. Euphemia, fl 1198

                                   I7. Hedwig, +after 16.1.1160

                               H2. Svatopluk, fl 1146

                               H3. Euphemia, *1115, +after 1144; m.btw 13.12.1143/6.1.1144 Pr Sviatopolk of Novgorod (+1154)

                           G3. Bohuslava, fl 1078

                       F6. Demudis, +young

                   E2. Vratislav, a canon in Prague 1055

               D5. Luta, fl ca 1026

           C2. Strachkvas=Kristian, a monk, *935/6, +28.9.996

           C3. Dobrava, +977; m.963-965 Pr Mieszko I of Poland (+992)

           C4. Mlada=Maria, Abbess of St.Georg, Prague 967

       B3. Spitignev, +young

       B4. Pribislava; m.before 938 NN

Rulers of Bohemia INDEX PAGE Last updated 20th January 2005

http://www.moraviamagna.cz/otazky/o_1987tr.htm

Přemyslovci. Podle legendy byl potomkem Přemysla Oráče a Libušy.

'''Původ'''

Borzywoj I. pocházel z dynastie Přemyslovců. Byl synem Gościwita. O sourozencích Borzywojových nejsou žádné informace. Má se za to, že jeho sestra mohla být česká princezna, jejíž svatební průvod byl v roce 871 okraden a ztotožněn se Świętożynou, manželkou moravského knížete Svatopluka I. Dušan Třeštík vyslovil hypotézu, že Bořivoj I. měl bratra, jehož syn byl Komes Vok.
Hypotéza, že Borzywoj nepocházel z dynastie Přemyslovců, ale na český trůn jej dosadil Svatopluk I. Veliký, byla vyvrácena již v roce 1946. Dle Pragocentrismus !!!

http://www.moraviamagna.cz/povesti/p_mytve1.htm

Účast v bitvě u Vltavy v roce 872 První zmínka o Borzywoji je poznámka z Annales Fuldenses, která v roce 872 zaznamenala, že německá vojska porazila pět českých knížat: Świętosław (Zuentislan), Witysław (Witislan), Herman (Heriman), Spytymir ( Spoitimar) a Mojsława (Moyslan).  Na okraji jednoho z kodexů se objevuje jméno dalšího šestého českého knížete - "Goriwei", které se obvykle čte jako "Boriwei".  Je však pochybné, že se Bořivoj tohoto střetu účastnil, neboť letopisy zmiňují pět českých knížat;  zmínka o Borzywojovi je považována za pozdější okrajovou poznámku.

Křest a jeho důsledky
Borzywoj I. byl Krystiánem popsán jako první křesťanský kníže Čech v Životě svatého Václava, v nejstarším Životě svaté Ludmily (Fuit in provincia Boemorum) a v Kosmově kronice pražské.
Borzywoj I. byl pokřtěn arcibiskupem Metodějem na Moravě.
Datum křtu Borzywoje I. není jisté. Kosmas Pražský dal rok 894, ale to je nemožné, protože Metoděj, který Borzywoje I. pokřtil, zemřel již v roce 885. Navrhuje se rok 884.
Kostel sv. Klimenta v Levém Hradci (od jihovýchodu) se Bořivoj vrátil do země v doprovodu kněze Kaika. Založil kostel sv. Klementa, postavený v Levém Hradci. Název tohoto kostela (Cyril a Metoděj našli světcovy ostatky na Krymu) i architektonické prvky (patrocinium) svědčí o moravském vlivu. Kaik byl umístěn v tomto kostele.
V Čechách došlo ke vzpouře proti Bořivoji I.; vzbouřenci prohlásili Strojmír knížetem. Jejich kandidát byl v exilu „u Němců“ tak dlouho, že zapomněl i svůj rodný jazyk. Tato vzpoura byla namířena nejen proti nové víře, ale i proti závislosti na Świętopełku, moravském knížeti, do níž Borzywoj upadl. Předpokládá se, že Strojmírova rebelie mohla být inspirována bavorskými církevními a politickými kruhy, které považovaly Českou republiku za sféru svého vlivu. Zdá se, že tento závěr potvrzuje i fakt, že teprve roku 895 se Čechy v důsledku toho, že se Spitygniew I. dostal pod ochranu východofranského krále Arnulfa Korutanského, ocitly v řezenské diecézi. Takzvaný „bavorská“ tradice, která se promítla do Života svatého Václava zvaného Crescente fide a do Života svatého Václava od Gumpolda z Mantovy, tvrdí, že prvním křesťanským knížetem v Čechách byl Spitygniew I., syn Borzywoje I.
Borzywojovi se podařilo povstání potlačit; Stalo se tak pravděpodobně za pomoci Svatopluka I., moravského knížete. Po návratu do Česka vykonával Přemyslovec funkci „gubernátora“ jménem mocného souseda.
Po vítězství v občanské válce postavil Bořivoj I. druhý chrám v českých zemích - kostel Nejsvětější Panny Marie v Praze. Archeologický výzkum ukazuje, že kostel byl postaven dříve než Pražský hrad. Podle českých badatelů se však jednalo o tradiční kultovní území a v prostoru budoucího hradiště se nacházelo pohanské místo, které Kosmas nazýval Žiži.
Sídlo Boleslava I. bylo v Levém Hradci; Dříve se věřilo, že po postavení kostela P. Marie Borzywoj přesunul své sídlo do Prahy. Nyní se věří, že k tomu došlo za vlády jeho syna Spitygniewa I.
Datum úmrtí
Borzywoj I zemřel ve věku 36 let. Samotné datum úmrtí zůstává kontroverzní. Jedna z ročenek uvádí rok 801; pomocí paleografické kombinační metody se pokusí přečíst ji jako 891.
V literatuře se objevují i ​​další data úmrtí Borzywoje I.: 888-893 a kolem roku 894.
Manželství a potomstvo
Nejpozději v roce 875 se Borzywoj oženil s Ludmilou, dcerou Sławibora, knížete z Pszówa nebo Milczaně. Z tohoto manželství byli dva synové: Spitygniew I a Wratysław I.

https://en.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%99ivoj_I,_Duke_of_Bohemia Bořivoj I] (česká výslovnost: ˈbɔr̝ɪvɔj ) (asi 852–asi 889) byl prvním historicky doloženým vévodou z Čech (870–889) a zakladatel dynastie Přemyslovců.

https://genealogics.org/getperson.php?personID=I00020249&tree=LEO

Jako hlava Přemyslovců, kteří ovládali okolí dnešní Prahy, se Bořivoj kolem roku 870 prohlásil knížetem - latinsky dux, což znamená svrchovaný kníže. Jeho titul později přeložili němečtí učenci jako „vévoda“ Čechů (Čechů). Ačkoli němečtí vévodové měli stejný titul, jeho titul byl ve skutečnosti úplně jiný. Český dux byl oproti nim suverénním vládcem. Bořivoje za takového uznal jeho panovník Svatopluk I. Velkomoravský kolem roku 872, který vyslal biskupa Metoděje, aby zahájil konverzi českých Slovanů na křesťanství. Bořivoj a jeho manželka svatá Ludmila byli pokřtěni Metodějem (pravděpodobně v roce 883) a ten se stal nadšeným evangelistou, i když se náboženství mezi Bořivojovými poddanými neprosadilo.
V letech 883/884 byl Bořivoj sesazen vzpourou na podporu svého příbuzného Strojmíra a obnoven v roce 885 až z vůle jeho vrchnosti Svatopluka Moravského. Když Bořivoj o 4 roky později zemřel, ujal se vlády nad Čechami sám Svatopluk.
Stejně jako u většiny raných českých panovníků je i Bořivoj stínovou postavou a přesná data a fakta jeho vlády nelze nikdy považovat za zcela spolehlivá, ačkoli z této doby údajně pochází několik významných opevnění a náboženských základů. Ve starých pověstech českých se traduje, že je synem českého knížete Hostivíta.
Ve starých pověstech českých se traduje, že je synem českého knížete Hostivíta. Pro toto tvrzení neexistují žádné historické důkazy.
Dále měl vévoda Bořivoj pouze 2 syny: Spytihněva a Vratislava. Zbytek je mýtus.

* M, #150023, d.  895

* Poslední úprava = 8. července 2005

** Bořivoj I., vévoda český zemřel v roce 895. (1)

** Bořivoj I., český vévoda, byl členem rodu Přemyslovců.  (1) V roce 870 získal titul vévoda českého. (1)

* Děti Bořivoje I., vévody českého

*-1.  Spytihněv I., vévoda český d.  912 (1)

*-2.  Vratislav I., vévoda český+ d.  921 (1)

* [http://genealogics.org/getperson.php?personID=I00020249&tree=LEO Borziwoy I. vévoda český v rámci genealogie české šlechty]

* Lundy, Darryl, „The Peerage.com – Genealogical Survey of the Peerage of England and the Royal Families of Europe“ (http://www.thepeerage.com rev. 12 Mar 2006), Citace: John Morby,  Dynastie světa: chronologická a genealogická příručka (Oxford, Oxfordshire, U.K.: Oxford University Press, 1989), strana 155.

* Dušan Třeštík, Počatky Přemyslovců, Praha 1997, s.  337;  I. Panic, Ostatnie lata Wielkich Moraw, Katowice 2000, str.  79-80;

* Dworzaczek W., Genealogia, Warszawa 1959, tablica 81.

* Labuda G., Borzywoj, Słownik Starożytności Słowiańskich, t. zv.  1, 1961, str.  152;

* Labuda G., Organizacje państwowe Słowian zachodnich w okresie kształtowania się państwa polskiego, pg.  58;

* Łowmiański H., Początki Polski, t.  4, Warszawa 1970, str.  404, 415-416;

* Panic I., Ostatnie lata Wielkich Moraw, Katowice 2000, str.  79-80;

* Początki Państwa Polskiego.  Księga Tysiąclecia, t.  1, Poznaň 1962;

* Sobiesiak J. A., Bolesław II Przemyślida (+999), str.  35-36, 135-137, 140;

* Sobiesiak J. A., Boleslav II. Przemyślida (+999).  Dynasta i jego państwo, Kraków 2006;

[http://de.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%99ivoj_I. Bořivoj I.] (* zwischen 852 und 855; † zwischen 888 und 890) war der erste historisch belegte böhmische Herrscher aus der Dynastie der Přemysliden. Mit seiner Frau, der später heiliggesprochenen Ludmilla, ließ er sich taufen, errichtete die ersten christlichen Kirchen in Böhmen und legte den Grundstein für die Prager Burg auf dem Hradschin. Sein Enkel war der erste böhmische Heilige, Wenzel von Böhmen. In der Legende Fuit in provincia Boemorum, in der Christianslegende und in der Chronica Boemorum des Cosmas von Prag wird er als der erste christliche Herrscher Böhmens geschildert.

Leben

Bořivoj I. siedelte ursprünglich in Levý Hradec nordöstlich von Prag. Nach der Chronica Boemorum des Cosmas von Prag war er ein Nachkomme der legendären Gründer des böhmischen Herrschergeschlechtes der Přemysliden – der Fürstin Libuše und des Přemysl des Pflügers. Er war der erste durch historische Quellen belegte Vertreter dieser Dynastie. In der Geschichte taucht er erstmals im Jahr 872 auf, als er gemeinsam mit anderen slawischen Fürsten gegen den ostfränkischen König Karlmann I. kämpfte. Die zeitgenössische fränkische Chronik Annales Fuldenses nennt sechs am Kampf beteiligte slawische Fürsten, unter ihnen einen Goriwei. Dieser ist nach Ansicht der Historiker mit Bořivoj I. identisch.

Die Přemysliden waren zu seiner Zeit nicht die einzigen Herrscher in Böhmen, sie dominierten aber den wichtigen mittelböhmischen Raum. Seit Bořivoj I. fingen sie an, die böhmischen Stämme unter ihrer Herrschaft zu vereinen und so die Grundlagen für das spätere Königreich Böhmen zu legen. Seit Bořivoj I. verbreitete sich der christliche Glaube in Böhmen, zuerst durch fränkische Missionare und später auch aus dem Großmährischen Reich. Bořivoj I. hat auch die staatsbildende Bedeutung des Christentums erkannt und seine Verbreitung in Böhmen gefördert.

Im Jahr 874 oder 875 heiratete er die später heiliggesprochene Ludmilla. Nach der Christianslegende war sie eine Tochter von Slavibor, einem Fürsten des westslawischen Stammes der Pschowanen. Diese Ehe hatte sicher auch eine politische Bedeutung. Sie zeigt, dass Bořivoj seine Macht in Böhmen nicht nur mit Mitteln der Gewalt, sondern auch mit einer klugen Heiratspolitik ausgebaut hat. Das Land der Pschowanen fiel später an die Přemysliden. Aus der Ehe sind zwei Söhne bekannt, Spytihněv I. und Vratislav I., beide wurden nacheinander Bořivojs Nachfolger. Letzterer ist der Vater des Heiligen Wenzels von Böhmen, der gemeinsam mit Ludmilla zu den Landespatronen Böhmens gehört.

Nach der Christianslegende wurden Bořivoj I. und seine Frau von Erzbischof Method am Hof von Svatopluk im mährischen Velehrad getauft. Datierung der Taufe ist unsicher, meistens wird das Jahr 883 angenommen. Über Bořivojs Besuch erzählt die Legende:

„In der Blüte seiner Jugend kam er in einer Angelegenheit, die ihn und die ihm anvertrauten Menschen betraf, zu seinem Fürsten, dem König Svatopluk, nach Mähren und wurde von ihm freundlich empfangen und zum Festmahl mit den anderen eingeladen. Er durfte jedoch nicht bei den Christen sitzen, sondern ihm wurde ein Platz vor dem Tisch auf dem Boden gewiesen. Diese Kränkung tat Bischof Method leid und er soll zu ihm gesagt haben: Wehe, dass ein Mann von deinem Stande sich nicht schämt, von den Stühlen der Fürsten vertrieben zu werden, obwohl er selber auch herzogliche Macht und Rang hat, sondern wegen des schändlichen Götzendienstes lieber mit den Schweinehirten auf dem Boden sitzt.“

– aus der Christianslegende, Kap. 2 Bořivoj ließ sich überzeugen, nahm mit seinem Gefolge die Taufe an und wurde von Method im christlichen Glauben unterwiesen. Obwohl 14 böhmische Fürsten schon im Jahr 845 am Hof des ostfränkischen Königs in Regensburg getauft wurden, gilt Bořivojs Taufe als der Beginn der Christianisierung des Landes. Mit seiner Taufe in Mähren stärkte Bořivoj die Bindung an das Großmährische Reich und wehrte sich gegen den wachsenden Einfluss ostfränkischer Herrscher und bayerischer Bischöfe.

Einige Historiker vertreten die Ansicht, dass Bořivoj als etwa 15-jähriger schon ungefähr im Jahr 867 vom mährischen Fürsten Svatopluk als Verwalter in Böhmen eingesetzt wurde. Dass Svatopluks Wahl gerade auf Bořivoj fiel, wird als ein Argument für die Theorie gesehen, nach der die mährischen Mojmiriden und die böhmischen Přemysliden miteinander verwandt waren. Möglicherweise ist Bořivoj am Hof von Svatopluk aufgewachsen.

Gründungen

Vieles aus Bořivojs Leben bleibt für uns im Dunkeln, seine Bautätigkeit hat jedoch Spuren hinterlassen. Nach seiner Taufe ließ er auf seiner Burg in Levý Hradec die erste christliche Kirche Böhmens errichten, eine romanische Rotunde, gewidmet dem heiligen Clemens. Den Dienst in der Kirche übernahm Priester Kaich, den Bořivoj aus Mähren mitgebracht hatte. Die ursprünglichen Grundmauern haben sich unter der heutigen St.-Clemens-Kirche erhalten.

In den Folgejahren förderte er die Ausbreitung des Christentums in Böhmen. Das und auch die politische Abhängigkeit von Großmährischen Reich führte zum Aufstand eines Teils der heidnischen böhmischen Fürsten. Sie wurden angeführt von einem, nicht näher bekannten Fürsten Strojmír, der wahrscheinlich bislang in Bayern im Exil lebte. Bořivoj I. musste zu Svatopluk nach Mähren fliehen. Doch bald gelang es ihm mit seinen Anhängern den Aufstand zu brechen, und seine Macht in Böhmen zu festigen. Dazu hat wahrscheinlich auch Svatopluks Hilfe beigetragen.

Bořivoj I. bestätigte seinen Sieg mit der Gründung einer weiteren christlichen Kirche. Auf einem Felsen über der Moldau, auf dem Areal der heutigen Prager Burg, ließ er die Kirche der Jungfrau Maria bauen. Ihre Überreste wurden bei archäologischen Ausgrabungen in den Jahren 1950 bis 1952 entdeckt und können heute auf der Prager Burg besichtigt werden. Nach Ansicht einiger Historiker wurde die Kirche in der Nähe einer heidnischen heiligen Stätte errichtet. Dort soll auch ein steinerner Tisch gestanden haben, an dem früher die feierliche Inthronisation böhmischer Herrscher stattfand.

Früher wurde angenommen, dass Bořivoj I. daraufhin seinen Sitz von Levý Hradec hierher verlegte und mit dem Bau der Prager Burg begann. Heute wird der Baubeginn eher seinem Nachfolger Spytihněv I. zugeschrieben.

Tod und Grabstätte

Bořivoj starb wahrscheinlich zwischen den Jahren 888 und 890, ungefähr in der Mitte seines dritten Lebensjahrzehnts. Nach ihm übernahm für eine kurze Zeit der mährische Fürst Svatopluk die Herrschaft. Nach Svatopluks Tod im Jahr 894 wurde Bořivojs Sohn Spytihněv I. zum böhmischen Fürsten.

Es ist nicht bekannt, wo Bořivoj I. begraben wurde. Das Grab in der von ihm auf der Prager Burg errichteten Kirche blieb leer. Als den Ort seiner letzten Ruhe hat der tschechische Paleoantropologe Emanuel Vlček das sog. Grab K1 bestimmt, das unter dem Boden der ehemaligen St.-Veits-Rotunde (Vorgänger des Veitsdoms) auf der Prager Burg entdeckt wurde. In jüngster Zeit wird das jedoch von einigen Historikern in Zweifel gezogen.

Spekulationen über die Abstammung

Nach einer Theorie stammte Bořivoj I. aus Mähren. Als Argument dafür werden Ergebnisse anthropologischer Untersuchungen angeführt. Der Schädel aus dem Grab K1 (Bořivoj I. zugeschrieben) hat mit dem Schädel aus dem Grab 12/59 bei Uherské Hradiště in Mähren eine einzigartige Anomalie des Gehörgangs gemeinsam. Dieses Grab wird von einigen tschechischen Historikern und Archäologen für das Grab des mährischen Fürsten Svatopluk gehalten. Beide Skelette haben auch die gleiche, wenn auch eine häufige Blutgruppe. Daraus wird abgeleitet, dass Bořivoj ein enger Verwandter Svatopluks war, vielleicht sogar ein Sohn des mährischen Fürsten Rastislav.

Borzywoj I (cz. Bořivoj I; ur. 852 lub 853, zm. ok. 888/889) – książę Czech 870–889.

Pierwszy historyczny władca czeski z dynastii Przemyślidów. Według legendy potomek Przemysła Oracza i Libuszy.

Pochodzenie

Borzywoj I pochodził z dynastii Przemyślidów. Był synem Gościwita. Nie zachowały się informacje na temat rodzeństwa Borzywoja. Przypuszcza się, że jego siostrą mogła być czeska księżniczka, której weselny orszak został obrabowany w 871 roku, a identyfikowana ze Świętożyzną, żoną Świętopełka I, księcia morawskiego. Pojawiła się hipoteza, autorstwa Dušana Třeštíka, że Borzywoj I miał brata, którego synem był komes Vok.

Hipoteza, jakoby Borzywoj nie pochodził z dynastii Przemyślidów, ale został osadzony na tronie czeskim przez Świętopełka I Wielkiego, została obalona już w 1946 roku.

Udział w bitwie nad Wełtawą w 872 roku Za pierwszą wzmiankę o Borzywoju uchodzi zapiska z Annales Fuldenses, które pod 872 roku zanotowały, że wojska niemieckie pobiły pięciu czeskich książąt: Świętosława (Zuentislan), Witysława (Witislan), Hermana (Heriman), Spytymira (Spoitimar) i Mojsława (Moyslan). Na marginesie jednego z kodeksów pojawia się imię jeszcze szóstego czeskiego księcia - "Goriwei", które zwykle odczytuje się jako "Boriwei". Jednak wątpi się, że Borzywoj brał udział w tym starciu, gdyż roczniki mówią o pięciu książętach czeskich; uważa się, że wzmianka o Borzywoju jest późniejszą uwagą marginalną.

Przyjęcie chrztu i jego konsekwencje

Borzywoj I został określony mianem pierwszego chrześcijańskiego księcia Czechów przez Krystiana w Żywocie świętego Wacława, w najstarszym Żywocie świętej Ludmiły (Fuit in provincia Boemorum) oraz w Kronice Kosmasa z Pragi.

Borzywoj I został ochrzczony przez arcybiskupa Metodego na terenie Moraw.

Data chrztu Borzywoja I nie jest pewna. Kosmas z Pragi podał rok 894, jednak jest to niemożliwe, gdyż Metody, który ochrzcił Borzywoja I, zmarł już w 885 roku. Proponuje się rok 884.

Kościół św. Klemensa na Lewym Hradcu (od strony południowo-wschodniej) Borzywoj powrócił do kraju w towarzystwie kapłana Kaika. Ufundował kościół św. Klemensa, zbudowany w Lewym Hradcu. Wezwanie tego kościoła (Cyryl i Metody odnaleźli na Krymie relikwie tego świętego), a także elementy architektoniczne (patrocinium) wskazują na wpływy morawskie. W tym kościele został osadzony Kaik.

W Czechach doszło do buntu przeciwko Borzywojowi I; buntownicy ogłosili księciem Strojmira. Ich kandydat przebywał na wygnaniu "u Niemców" tak długo, że nawet zapomniał ojczystego języka. Bunt ten był skierowany nie tylko przeciwko nowej wierze, ale i zależności od Świętopełka, księcia morawskiego, w którą popadł Borzywoj. Przypuszcza się, że bunt Strojmira mógł być inspirowany przez bawarskie kręgi kościelno-polityczne, które uważało Czechy za swoją strefę wpływów. Wniosek tej zdaje potwierdzać się fakt, że dopiero w 895 roku Czechy, w wyniku oddania się Spitygniewa I pod opiekę wschodniofrankijskiego króla Arnulfa z Karyntii, znalazły się w obrębie diecezji ratyzbońskiej. Tzw. tradycja "bawarska", która znalazła odbicie w Żywocie świętego Wacława zwanym Crescente fide oraz w Żywocie świętego Wacława autorstwa Gumpolda z Mantui twierdzi, że pierwszym chrześcijańskim księciem Czechów był Spitygniew I, syn Borzywoja I.

Borzywojowi udało się stłumić bunt; przypuszczalnie stało się to z pomocą Świętopełka I, księcia morawskiego. Po powrocie do Czech Przemyślida pełnił funkcję "namiestnika" z ramienia potężnego sąsiada.

Po zwycięstwie w wojnie domowej Borzywoj I zbudował drugą świątynię na ziemiach czeskich - był nią kościół Najświętszej Marii Panny w Pradze. Badania archeologiczne wskazują na to, że kościół został wzniesiony wcześniej niż praski gród. Jednak, jak sądzą czescy badacze, był to tradycyjny teren kultowy, a na terenie przyszłego grodu istniało pogańskie miejsce zwane przez Kosmasa Żiżi.

Siedziba Bolesława I znajdowała się w Lewym Hradcu; dawniej sądzono, że po wybudowaniu kościoła Najświętszej Marii Panny Borzywoj przeniósł swoją siedzibę do Pragi. Obecnie uważa się, że nastąpiło to za panowania jego syna Spitygniewa I.

Data zgonu

Borzywoj I zmarł w wieku 36 lat. Sama data zgonu pozostaje dyskusyjna. Jeden z roczników podaje rok 801; metodą kombinacji paleograficznych próbuje się go odczytywać jako 891.

W literaturze pojawiają się też inne daty zgonu Borzywoja I: 888-893 i ok. 894.

Małżeństwo i potomstwo

Najpóźniej w 875 roku Borzywoj poślubił Ludmiłę, córkę Sławibora, księcia pszowskiego lub milczańskiego. Z tego małżeństwa pochodziło dwóch synów: Spitygniew I i Wratysław I.

Przemyślidów. Według legendy potomek Przemysła Oracza i Libuszy.

Pochodzenie

Borzywoj I pochodził z dynastii Przemyślidów. Był synem Gościwita. Nie zachowały się informacje na temat rodzeństwa Borzywoja. Przypuszcza się, że jego siostrą mogła być czeska księżniczka, której weselny orszak został obrabowany w 871 roku, a identyfikowana ze Świętożyzną, żoną Świętopełka I, księcia morawskiego. Pojawiła się hipoteza, autorstwa Dušana Třeštíka, że Borzywoj I miał brata, którego synem był komes Vok.

Hipoteza, jakoby Borzywoj nie pochodził z dynastii Przemyślidów, ale został osadzony na tronie czeskim przez Świętopełka I Wielkiego, została obalona już w 1946 roku.

http://www.moraviamagna.cz/povesti/p_mytve1.htm

Udział w bitwie nad Wełtawą w 872 roku Za pierwszą wzmiankę o Borzywoju uchodzi zapiska z Annales Fuldenses, które pod 872 roku zanotowały, że wojska niemieckie pobiły pięciu czeskich książąt: Świętosława (Zuentislan), Witysława (Witislan), Hermana (Heriman), Spytymira (Spoitimar) i Mojsława (Moyslan). Na marginesie jednego z kodeksów pojawia się imię jeszcze szóstego czeskiego księcia - "Goriwei", które zwykle odczytuje się jako "Boriwei". Jednak wątpi się, że Borzywoj brał udział w tym starciu, gdyż roczniki mówią o pięciu książętach czeskich; uważa się, że wzmianka o Borzywoju jest późniejszą uwagą marginalną.

Przyjęcie chrztu i jego konsekwencje

Borzywoj I został określony mianem pierwszego chrześcijańskiego księcia Czechów przez Krystiana w Żywocie świętego Wacława, w najstarszym Żywocie świętej Ludmiły (Fuit in provincia Boemorum) oraz w Kronice Kosmasa z Pragi.

Borzywoj I został ochrzczony przez arcybiskupa Metodego na terenie Moraw.

Data chrztu Borzywoja I nie jest pewna. Kosmas z Pragi podał rok 894, jednak jest to niemożliwe, gdyż Metody, który ochrzcił Borzywoja I, zmarł już w 885 roku. Proponuje się rok 884.

Kościół św. Klemensa na Lewym Hradcu (od strony południowo-wschodniej) Borzywoj powrócił do kraju w towarzystwie kapłana Kaika. Ufundował kościół św. Klemensa, zbudowany w Lewym Hradcu. Wezwanie tego kościoła (Cyryl i Metody odnaleźli na Krymie relikwie tego świętego), a także elementy architektoniczne (patrocinium) wskazują na wpływy morawskie. W tym kościele został osadzony Kaik.

W Czechach doszło do buntu przeciwko Borzywojowi I; buntownicy ogłosili księciem Strojmira. Ich kandydat przebywał na wygnaniu "u Niemców" tak długo, że nawet zapomniał ojczystego języka. Bunt ten był skierowany nie tylko przeciwko nowej wierze, ale i zależności od Świętopełka, księcia morawskiego, w którą popadł Borzywoj. Przypuszcza się, że bunt Strojmira mógł być inspirowany przez bawarskie kręgi kościelno-polityczne, które uważało Czechy za swoją strefę wpływów. Wniosek tej zdaje potwierdzać się fakt, że dopiero w 895 roku Czechy, w wyniku oddania się Spitygniewa I pod opiekę wschodniofrankijskiego króla Arnulfa z Karyntii, znalazły się w obrębie diecezji ratyzbońskiej. Tzw. tradycja "bawarska", która znalazła odbicie w Żywocie świętego Wacława zwanym Crescente fide oraz w Żywocie świętego Wacława autorstwa Gumpolda z Mantui twierdzi, że pierwszym chrześcijańskim księciem Czechów był Spitygniew I, syn Borzywoja I.

Borzywojowi udało się stłumić bunt; przypuszczalnie stało się to z pomocą Świętopełka I, księcia morawskiego. Po powrocie do Czech Przemyślida pełnił funkcję "namiestnika" z ramienia potężnego sąsiada.

Po zwycięstwie w wojnie domowej Borzywoj I zbudował drugą świątynię na ziemiach czeskich - był nią kościół Najświętszej Marii Panny w Pradze. Badania archeologiczne wskazują na to, że kościół został wzniesiony wcześniej niż praski gród. Jednak, jak sądzą czescy badacze, był to tradycyjny teren kultowy, a na terenie przyszłego grodu istniało pogańskie miejsce zwane przez Kosmasa Żiżi.

Siedziba Bolesława I znajdowała się w Lewym Hradcu; dawniej sądzono, że po wybudowaniu kościoła Najświętszej Marii Panny Borzywoj przeniósł swoją siedzibę do Pragi. Obecnie uważa się, że nastąpiło to za panowania jego syna Spitygniewa I.

Data zgonu

Borzywoj I zmarł w wieku 36 lat. Sama data zgonu pozostaje dyskusyjna. Jeden z roczników podaje rok 801; metodą kombinacji paleograficznych próbuje się go odczytywać jako 891.

W literaturze pojawiają się też inne daty zgonu Borzywoja I: 888-893 i ok. 894.

Małżeństwo i potomstwo

Najpóźniej w 875 roku Borzywoj poślubił Ludmiłę, córkę Sławibora, księcia pszowskiego lub milczańskiego. Z tego małżeństwa pochodziło dwóch synów: Spitygniew I i Wratysław I.